Miluji příběhy  Božích mužů a žen, o který se píše v Písmu. Příběhy lidí, kteří poznávali lásku a spravedlnost Boží, zakoušeli ji a učili se z ní. Přiběhy jsou pro mne zdrojem poznávání Božího charakteru, jeho práce s našim srdcem, jeho vedení a správy země a života.

O Adamovi a Evě jsem již psal v povídání o stromech. Vrátím se k nim, ale až na konci toho velkého seznamu Božích služebníků. Dnes budu krátce vyprávět o Ábelovi. Moc toho o něm nevíme. Pouze předpokládáme, že byl druhým synem Adama a Evy. Tedy čtvrtým člověkem na zemi. Mladším bratrem Kainovým. Nežil dlouho, protože byl zabit svým bratrem. Přesto o něm pisatel listu Židům píše: „Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary), a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.“ Židům 11:4 B21  Bůh nenašel v Ábelově oběti zaslíbení protože obětoval maso, ale proto s jakým srdcem přistupoval s obětí k Bohu. Jeho srdce bylo plné víry. To bylo to, co si na Ábelovi oblíbil Bůh. To vedlo Hospodina k tomu, že Ábelovu oběť přijal a Kainovu ne, přestože byl Kain prvorozený. Dokonce čteme, že díky této víře k nám mluví. Ano  byl to první muž víry. Měl sice krátký život a nikde se nepíše o tom, že zanechal potomky, přesto jeho víra přečkala vše a je i nám povzbuzením. Nejde o délku věku, ale o skutky, kterými se projevuje naše víra k Bohu, ke Kristu. Víra, která vede ke spasení věčnému životu s Bohem v nebeském království.

Kdy naposled přijal Bůh některou z našich obětí? Půstu, financí, času, ponížení, … víme o tom? Byla to oběť plná víry s níž jsme ji předkládali před Boha? Můžeš se postit čtyřicet dní, ale pokud v tvém srdci není víra milujíci Boha, byla to zbytečná oběť.. Naopak jednodenní púst člověka, který jím prokazuje skutečnou víru plnou lásky k Bohu může být libou vůní našemu Otci otevírající nebeské průduchy požehnání. Tak je to s každou obětí, kterou přinášíme Bohu. I dnes se najdou Kainové, kteří závidí jiným Boží požehnání, kterého se jim samotným nedostává, přestože tak hodně pracují pro Pána. Možná by místo závisti se měli podívat na svá srdce, činit pokání z nevíry a prosit o více víry a lásky ke Kristu, o naplnění Duchem svatým, vždyť „ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme.“ Efeským 3:20 B21