Sledoval jsem hokejový zápas a poslouchal komentátora. Bylo to zvláštní komentování. Připadal jsem si jako bych zápas poslouchal v rozhlase. Popisoval každou přihrávku a dění na hřišti, přestože jsme to viděli na obrazovkách. Protože to nemohl stihnout, popisoval hru, která se již před několika vteřinami odehrála. Na ledě přitom již byla jiná situace. Byl stále o krok pozadu. Asi byl více zvyklý komentovat hokej v rozhlase než v televizi. Vrcholem pro mne byly věty: „to bylo skvělé zkončení útoku“.  Znělo to velmi často. Mělo jen jeden háček, nikdy po tom skvělém zakončení, nepadl gól. Bylo to tedy skutečně skvělé zakončení?

Jak komentujeme náš život.. Taky jen doháníme, to, co se děje na našem životním hřišti, jsme o krok pozadu? Taky máme „skvělá zakončení útoků“ jen jsou bez efektu?

Protože se posledních několik týdnů cítím unavený a tak trochu jako ten komentátor, věřím, že potřebuji nyní nějaký čas na odpočinek a  hledání cesty pro tyto stránky (a nejen pro ně). Nechci aby zůstaly jen u „skvělého zakončení“ bez gólů, ale aby měly oheň Ducha a přinášely naději vítěztví.

Odmlčím se na měsíc a kolem 25.6. se opět ovzu. Doufám, že mi tuto krátkou přestávku odpustíte. Prosím o vaše modlitby. Děkuji.  Věřím, že pak ze stránek potečou proudy živé vody k povzbuzení a posilnění nás všech.

Josef