„Blahoslavený je člověk, jehož síla je v tobě, který je odhodlán putovat. Procházejí údolím balzámovníku a učiní je pramenem, nadto je raný déšť halí požehnáním. Putují — stále silní — a objeví se před Bohem na Sijónu.“ Žalmy 84:6‭-‬8 CSP

Asi před patnácti lety jsme byli na konferenci chval. Několikrát během konference jsme byli rozděleni do modlitebních skupinek. V poslední z nich k nám přišlo slovo od jednoho bratra. Hovořil o nás jako o zeleném vlaku, na který lidé po jeho trase netrpělivě očekávají. Zelená barva označovala naději. Tedy vlak naděje. Po patnácti letech, bych mu měl dát za pravdu a potvrdit slovo jako spovo od Pána. Ale není konec. Tento vlak nemá konečnou stanici. Je stále na cestě a je mnoho stanic, kde ještě nestál a kde čekají lidé.

„Blahoslovený je člověk,…., který je odhodlán putovat.. Můžeme být vlakem naděje, ale pokud vlak nevyjede, stává se zbytečným. Vlak, který nevyjede, nemůže přinášet naději.

Balzámovnik neboli mirhovník roste na velmi suchých místech. Na okrajích pouště a pod. Údolí balzámovníku je vyprahlé místo. Pokud jsme odhodláni vyjet, pak i taková vyprahlá údolí se stanou místem pramene života, živé vody, pokud jimi projedeme. Nejen to, ale přinášíme sebou také déšť požehnání.  Bůh sám se stará, abychom pak mohli vyjet a jezdit v jeho síle až do té doby, než budeme stát před ním tváří v tvář. To však můžeme zažívat jen tehdy, když vyjedeme.