Což jsou mezi přeludy pronárodů ti, kdo by mohli dát déšť? Což nebesa vydávají deště? Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože? Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!“
Jer 14,22

Dnes ráno nám kolega přeposlal tyto úžasné verše. Není to známý verš, který bychom si často předávali. Možná ho někteří čtou poprvé. Přesto je pro nás důležité, nad ním se zastavit. Víme jak vzniká déšť, jak sníh, jak kroupy? Ano, učili nás to ve škole. Je to v celku jednoduché pochopit. Možná ani o tom nepřemýšlíme, ale je to někde v nášem podvědomí. Nějaké fyzikální zákony, pravidla… Když se díváme na předpověď počasí. Vidíme v našem nitru to, co nás naučila škola nebo si uvědomujeme, že déšť dává Hospodin? Dokážeme předvídat počasí, na mobilech máme rozvrhnuté teploty, které nás čekají po jednotlivých hodinách. Tak i s deštěm. Spoléháme se na to, když jdeme ven. Přesto vše řídí Hospodin. Možná to vše tak připravil, mraky, teploty vzduchu podle výšky, proudění větru. Nakonec je to ale na něm. Zažil jsem, že všude kolem nás pršelo a řádila bouřka, ale na místě, kde jsme byli v okruhu sta metrů nespadla ani kapka. To samé zažívali Izraelité v Egyptě. Po celém Egyptě padaly obrovské kroupy, které ubíjely dobytek, ale tam, kde byli oni nespadla ani jedna. Po celém Egyptě byla tma, ale na jejich území světlo…

Až se budeme dívat na předpověď počasí vzpomeňme si na tyto verše a vzdejme Bohu slávu: Což nebesa vydávají deště? Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože?