Zpívej Hospodinu, celá zem, zvěstujte jeho spásu každý den! O jeho slávě národům vyprávějte, o jeho divech řekněte lidem všem!

Tyto verše jsou z knihy Letopisů. Mnoho set let před narozením, ukřižováním a vzkříšením Krista. Tak nějak jsme si zvykli na to, že evangelizace patří do dnešní novozákonní doby.  Ale již v době babylonského zajetí, tedy v době kdy pravděpodobně knihy letopisů byly napsané, byli voláni ti, kteří poznali Hospodina, jako živého Boha k tomu, aby zvěstovali jeho spasení. A aby to dělali každý den. Mají vypravovat o jeho slávě národům, o jeho divech všem lidem. V době zajetí žilo v babylonské a později v médsko perské říši mnoho desítek národů a desítky miliónů lidí. Všichni byli smíchaní a pohybovali se z jednoho konce říše na druhý. Tak jako to  bylo za doby vzkříšení Krista v Řimské říši. Tak jako je tomu dnes v Evropě.

Abychom však mohli vyprávět o Boží slávě, o Kristu, o divech, které koná, musíme ho znát, zakoušet přítomnost jeho slávy, zakoušet jeho divy ve svém životě.

Dnes ráno jsem se probudil a věděl jsem, že Bůh je se mnou. Cítil jsem na sobě jeho ruku. Věděl jsem, že mne jen chce ujistit o své přítomnosti, potvrdit zaslíbení, která mi již dal. A především znovu vzbudit moji touhu po jeho stálé přítomnosti.

Bůh nechce, abychom vydávali svědectví proto, že musíme, ale přichází se svou láskou a jejími doteky nás naplňuje touhou po něm a touhou vyprávět o jeho spáse, slávě a divech. Očekávejme na jeho doteky lásky, vyhlížejme je a hlavně se jimi nechme proměňovat a inspirovat..