Zpívej Hospodinu, celá zem, zvěstujte jeho spásu každý den! O jeho slávě národům vyprávějte, o jeho divech řekněte lidem všem!

Veliký je Hospodin, vší chvály hodný, nad všechny bohy ohromný! Bohové národů jsou samé modly, Hospodin ale stvořil nebesa.

Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá. 1 Letopisů 16:23‭-‬27 B21

Vezmu to od zadu. Kde přebývá Bůh? Určitě všichni chceme žít plní síly a radosti. Být v přitomnosti Boží slávy a nádhery. Být její součástí. Daří se nám to? Vidím čím dál tím více, jak se svět žene k horším a horším rozhodnutím ve jménu lidské spravedlnosti, ve jménu lidského štěstí. Čim více usiluje o spravedlnost, tím více uvolňuje zlo a bezpráví, čím více usilije o přiměřeně dobrý život pro všechny, tím více bohatnou jedinci a ostatní se stávají novodobými otroky, jejichž jednání je ovlivňované médii a těmi, kteří ta média vlastní…

Síla a radost se slávou a nádherou je tam, kde přebývá Bůh. Odpověd by mohla znít například ve chvále svého lidu nebo uprostřed svého lidu, v Božím dítěti skrze Ducha svatého a pod. Tak jak to můžeme najít ve verších Písma. Tedy určitě přebývá upopstřed své církve. Církev by v dnešní době měla být  právě nositelem Boží přítomnosti, Boží slávy a nádhery, ale také jeho spravedlnosti a milosti. Opakem toho kam se řití svět se svou lidskou moudrostí. Lidé by v ní měli vidět světlo, cestu pro dnešní život, svobodu v Kristu…

Přesto to však mnohdy v církvi tak nevypadá. Někdy po Bohu chceme, aby následoval nás, naše rozhodnutí. Jednou se pomodlíme, pak si uděláme rozhodnutí o tom, co a jak budeme dělat a myslíme si, že tam půjde s námi i Bůh. Bože požehnej nám tuto naši cestu. Někdy se i z křesťanských organizací vedených a zřízených Bohem, stanou organizace vedené světským způsobem, způsobem, který není Boží, protože nehledají místo, kde Bůh nás očekává, ale cesty a místa podle světských měřítek a pak chtějí aby je tam Bůh provázel. Někdy to máme i v osobním životě. Je to velký omyl. V prvním připadě jde o hledání Boha a jeho vůle. V druhém o naši vůli, kterou chceme potvrdit od Boha. V tomto případě je na prvním místě naše rozhodnutí místo, aby na prvním  místě bylo rozhodnutí Boha. Bůh sám.

O Velikonocích se také často připomíná vyjití Izrazelců z Egypta. Bůh s nimi byl v oblakovém sloupu. Když se zvedl, zvedly se i téměŕ dva milióny lidí, kteří ho následovali. Když zůstal stát, stáli i oni. To bylo chození s Bohem, to bylo přebývání Boha mezi nimi. Když by vyšli podle sebe, oblak by s nimi nešel. Pokud by se zastavili a oblak by se přesto pohyboval, ztratili by ho a ztratili by se i oni v poušti. V obou případech by přišli o Boží přítomnost..

Pokud chceme, aby síla a radost, sláva a nádhera byla s námi, musíme my chodit za Bohem, tam kde momentálně je. Následovat ho po jeho cestách. Ptát se kde je a kde bude, kudy bude procházet a ne ho „lanařit“  na našimstranu. Bůh je Bůh.