Tak, jako může každý Duchem neplněný křesťan prorokovat, stejně může mít i zjevení. Nejen mít jednou za život, ale potřebujeme Boží zjevení ve svém životě velmi často. Řekl bych až pravidelně. Zjevení není nic vzdáleného. Znamená to, že nám Bůh něco zjevuje. Ukazuje nám něco, co jsme zatím neviděli, zjevuje nám známé věci z jiných a nových pohledů, uschopňuje nás najednou pochopit to, co bylo našemu chápání nedostupné… Není to jenom v pochopení Písma, ale vztahuje se to na celý život kolem nás. Proto je důležité mít tato zjevení, co nejčastěji. Je to nadpřirozené Boží jednání s naší myslí. Začneme vidět věci novými pohledy. Zjevení se stává světlem ve tmě té či oné situace. V tom světle jdeme nějakou dobu, ale potřebujeme toto světlo mít i v ostatních situací.

Občas slyším stesky křesťnů, že se jim nedostává zjevení. Chtěli by, ale nemají. Důvodů může být několik. Myslím si, že tím velkým je, že očekávají příchod zjevení nějakým velmi nadpřirozeným způsobem. Očekávají ho skrze vytržení do ponebeských oblastí nebo sestoupení zvláštní Boží přítomnosti… Ano i tak může a přichází zjevení, ale vetšinou je to skrze jednoduché a každodenní věci. Modleme se za otevřené duchovní oči, abychom mohli vidět očima, ušima, myslí při čtení… Zjevení může přicházet, i v situaci, kterou prožíváme každý den stejně. Najednou přijde nějaká otázka z Ducha jako například: „Proč to děláš stejně?“, nebo „Ještě tě to baví? Ukážu ti něco nového“ a podobně. Protože nejsme nastaveni na něco takového, nevšimneme si toho. Jindy jen něco zahlédneme a Duch svatý nám na tom ukazuje nová zjevení. Jindy zkoumáme Písmo a to, co jsme četli stokrát a rozumíme tomu, se stane v jednom okamžiku nepochopitelné. Najednou nám to, jak jsme to chápali, přestane dávat smysl  a to je čas pro nové zjevení ze Slova. Přijde nové otevření očí, spadnou šupiny z očí. My získáme nový pohled, z větší výšky, který nás posunuje dál. Je mnoho podnětů, skrze které nám Duch svatý chce něco zjevit. Ovšem také my musíme být otevření. Nesmíme se zaměřit jen na jednu představu o tom, jak nám Bůh může své věci zjevovat.. Bůh nám může ukazovat obrazy skrze přírodu a zvířata, skrze práci, může použít tvé uklízení, nakupování…., film, knihu, kázání, modlitbu, vyučování. Ukáže nám duchovní obraz na něčem, co vidíme fyzicky, ale jen pokud jsme ochotni si to představit . A tady najednou vidíme, jak je důležitá fantazie-představivost, o které jsem psal, před několika dny.  Pokud toužím po zjevení, potřebuji se Ducha svatého ptát, žádat a pak očekávat odpověď, která může přijít různými způsoby.

Věřím, že zjevení přicházejí postupně, tak abychom je mohli uvidět a pochopit.. Jsou to stupně k většímu a většímu poznání. Proto je potřebuje k růstu každý křesťan. Je to jako zbourání hradeb kolem nás a otevření nového prostoru. I ten se stane časem malým a my narazíme opět na hradby. Je to tím, že rozšiřujeme naše myšlení, až nestačí prostor, ve kterém se pohybuje. Pak musí padnout další hradby a tak dál a dál. Pokud bychom ovšem přeskočili a padly by hradby, kterou stojí za těmi našimi, nic by nám to nepomohlo. Nic by to pro naše myšlení i život nepřineslo, nerozšířilo. Ani bychom o tom nevěděli. Proto zjevení, které bourá hradby jde krok za krokem a tak se zjevuje i nám. Bůh nám jím otvírá naše myšlení a naše poznání jeho samého a jeho díla.

Nečekejme, ale vyhlížejme zjevení. Pak se nám dostaví.