Jednou z velkých zbraní zlého je naše svědomí. Co je vlastně svědomi? Říkáme o lidech „ten má svědomí“ a myslíme tím, že dokáže rozlišit své jednání na dobré a zlé  nebo „ten má špatné svědomí“, to zase o tom, kdo něco provedl a vidíme, že se trápí.Jindy mluvíme, jako o člověku,  který žádné svědomí nemá.Tedy o někom, komu je jedno jestli někomu ubližuje. Většinou tím myslíme sobce. Podobně je to s námi a pohledem jiných na nás. Naše svědomí nás usvědčuje z toho, co děláme nebo jsme udělali špatně, ze zlého chování. Také naše rozlišování na toho kdo svědomí má a kdo ne, je ovlivněno zda je dotyčný (my) ochotný svědomí poslechnout a omluvit se, změnit chování apod. Na první pohled to vypadá dobře, téměř křesťansky, ale je v tom i několik pastí, které nás mohou odvést z cesty s Bohem.

1. Potřebujeme rozlišit, kdy nás usvědčuje svědomí a kdy Duch svatý. Mnohdy si myslíme, že je to jedno, ale není. Eva s Adamem jedli ze stromu, ze kterého měli zakázané jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého. V té chvíli se jim otevřeli oči a poznali, že jsou nazí. Důsledkem poznání byl strach. Ve všech překladech je napsané, že se báli nebo se lekli, protože zjistili, že jsou nazí. Schovali se před Bohem. Možná se styděli, možná se leklli nebo báli toho, co si uvědomili, že neposlechli svého Stvořitele.. Nakonec jedli ze stromu poznání dobrého a zlého. Tedy museli poznat, že jednali zle. Ovšem toto poznání bylo ze stromu ne z Boha a přináší obvinění, stud a strach. Toto  usvědčení bylo z poznání ne z Ducha svatého. V tom je velký rozdíl. I pro nás v dnešní době. Naše lidské svědomí je ovlivněno našim poznáním. Jinak na nás působí svědomí, když jsme vychováváni v okultním prostředí, jinak v materialistickém prostředí, jinak mezi lidojedy, nebo v arabském světě. Vždy nás bude usvěčovat z chování, které není typické pro společnost, ve které jsem byl vychovaný. Je to proto, že mé poznání je omezená na poznání společnosti, ve které jsem vyrostl. Praktický příklad, který jsem u jednoho dítěte zažil. Svědomí jednoho dítěte ho obviňovalo, že svého otce neposlechlo a nešlo s ním krást, ale hrát si. Nebylo svědomím usvědčeno pro krádeže, které jindy dělalo, protože v jeho spolčenství to nebylo nic špatného, naopak. Špatné však bylo neposlechnout otce. Proto mělo výčitky svědomí a bálo se. Duch svatý nás usvědčuje, když jednáme proti Bohu, v rozporu s Kristovým charakterem a proti jeho vůli. Nejsme usvědčováni svědomím, které je ovlivňováné světovými názory, lidskou etikou toho či onoho etnika  nebo společenské vrstvy. Jsme usvědceni Bohem. Pavel píše:   Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán. 1 Korintským 4:3‭-‬4 CSP Ten zlý nás často skrze svědomí dokáže trápit a obviňovat z něčeho, z čeho nás Bůh neobviňuje, dokáže nás trápit obviňováním něčeho, co nám Bůh již odpustil a zapomenul na to… a obráceně, omluvit naše bezbožné jednání.  Je důležité vědět, co o nás myslí Bůh a jak o nás myslí. Nechme svědomí světu, my máme Ducha svatého a máme se řídit jeho úsudkem o nás. A Duch svatý o nás mýšli i takto: „Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději. Jeremiáš 29:11 CSP

(Pokračování zítra)