(Pokračování)

Jak jsem již napsal, fantazie nám pomáhá k pochopení Božích záměrů i jeho samotného. Zavrzelé srdce nám brání chápat Boží myšlení: „Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce?“ Marek 8:17 B21 Zatvrzelá srdce, nepochopení, život bez fantazie, to vše spolu souvisí a vzájemně se ovlivňuje. Zatvrzelé srdce nedovolí a nevpustí jinou myšlenku nebo představu než tu, kterou si již jednou udělalo. Pokud chceme sloužit jiným, nesmíme mít ztvrzelá srdce. Musíme dovolit Duchu svatému rozbít tuto zatvrzelost a nechat si změnit srdce na měkkě, živé, Boží. Více jsem se pohyboval mezi lidmi, kteří mají zatvrzelá srdce. A teď mluvím nejen o lidech světa, ale především o lidech v církvi. Divil jsem se, že nejsou schopni porozumět tomu, co říkám, pro mne jasným věcem, divil jsem se, jak mohou mluvit o víře a přitom nepoužívat víru. Nebo spíše víru používat jen velmi omezeným způsobem. Pak i já jsem musel dovolit Duchu svatému jednat s mým srdcem, abych byl schopný přijmout představu, že On je schopný jejich srdce změnit. Pak jsem mohl vydržet mnoho let těmto lidem sloužit a mít je rád. Předtím jsem měl spíše snahu bojovat, než jim sloužit. Tvrdé srdce nechápe Boží moc a Boží cesty.  Tak jako učedníci, kteří byli denně s Ježíšem, viděli obrovské množství zázraků a stále nechápali, že s Ježíšem nemusí mít strach o nic, že u něho je všechno možné. Místo, aby se radovali, strachovali se o jídlo. Báli se, že nebudou mít, co jíst. Přitom ještě před několika hodinami viděli zázrak rozmnožení jídla pro tisíce lidí. Ježíš vysvětluje jejich postoj zatvrzelým srdce. Bránilo jim vidět Boží způsob služby, bránilo jim vidět něco jiného, než to, co již dobře znali ze svých životů. V životě jsem pochopil jednu věc: „Co si nedokážeme představit, to pro nás neexistuje. Co pro nás neexistuje, to také nejsme schopni učinit.“  To je důležité pro to, jak lidem sloužíme, zda v moci nebo ve vlastní síle. Kam jsme schopni dojít a dovést tam i jiné. Můžeme číst o zázracích a moci, můžeme hovořit o tom, že tomu věříme, ale pokud to skutečně nepochopíme, že je to v našich životech možné, nedokážeme si to v mysli představit, nikdy tak sloužit nebudeme.

Uvedu několik příkladů. Bůh několika lidem nadiktoval přesné plány. Noemu archu, Mojžíšovy stánek setkávaní, Davidovy plány chrámu. Přečtěte si návody a zkuste vše namalovat a vytvořit bez představivosti. Zjistíte, že to nejde. My vždy budete ovlivněni obrazem, který jste již někde viděli. Oni neměli předlohu, oni potřebovali Boží představu, Duch svatý jim ji vložil do jejich myšlení a oni vytvořili podle ní Boží dílo. Pokud teď nedovolíš Duchu svatému, aby ti v představě ukázal jak tvořili, stejně tato slova ani ty nepochopíš. Potřebujeme dovolit Duchu svatému, aby mohl vkládat své věci do našich představ. Nejen písemný návod z Božího slova, ale také „přilozený obrázkový návod“. Potřebujeme to ke své službě, tak jako oni, abychom skutečně pochopili Boží cestu a záměr v naší službe. Aychom tvořili Boží dílo a ne lidské kopie.

Když se modlím s lidmi za křest v Duchem svatým a prosíme o moc z výsosti, někteří ze sourozenců nemají problém se začít modlit v jazycích. Jiní však ano. U mnohých z nich vnímám, jak „to v nich bublá“ a chce to ven, chce se Duch svatý modlit nahlas  andělskými jazyky. Jejich zatvrzelé srdce, které se drží představy, že je to nesmysl, že je to bláznové, jim nedovoluje se začít modlit. V této oblasti zatvrzelé srdce pak má vliv na celý duchvní život křesťana. Zastaví tím mnohé projevy Ducha v jeho životě i službě. Opět je to o představivosti. Jejich představivost se omezuje jen na pozemské a ne na duchovní. V tom je zatvrzelost jejich srdcí. Učedníci byli s Ježísem a měli stále zatvrzelá srdce a nechápali. I v církvi se můzeme modlit, číst Slovo, poslouchat kázání, možná i kázat, ale přitom nám můze zůstat srdce zatvrzelé. Pokud začneš soudit ty, kterým sloužíš, pak se tvé srdce zatvrdilo. Nedokáže je vidět a představit si jejich budoucnost-záchranu. Nevidíš je očima Ježíše Krista. Vlastně jim bereš naději.

Jsou celé skupiny křesťanů, kteři si nedokáží představit, že Duch svatý by mohl být přítomný v člověku. (Proto ho ve svém životě také nemají.) Jinými slovy, že Bůh by mohl přebývat v člověku. Nedokáží si to představit, tak to není možné.  Věří, že Bůh je, že nás slyší, že dělá zázraky, ale je někde mimo. Pro ty je pak těžké zažívat stálou Boží přítomnost, žít v jeho moci a autoritě. Většinou se stáhnou jen do role prosebníků. Nemají ujištění, že jsou Boží děti, které Bůh miluje. Už vůbec nejsou schopni pochopit-představit si, že jsou dědicové jeho království. Pak se mohou pohybovat pouze v pojmech „smíme a nesmíme“.

Pro naši službu potřebujeme dovolit Duchu svatému, aby mohl používat naši fantazii. Je také důležité, čím ji krmíme. Naše fantazie se krmí našima očima, ušima, přemýšlením, zážitky, zkušenostmi.Tedy tím, co je v tomto světě. Pokud ji budeme krmit dobrými věcmi, pokud ji budeme zaměřovat na věci Písma a Krista, bude plná smělosti, odvahy, neděje a bude prostorem, kde Duch svatý nám bude dávat podněty. Opačně pak bude plná strachu, beznaděje, světských věcí.

(Příště závěr)