(Pokračování)

Myslím, že jsem měl vždy bohatou fantazii, tedy představivost. Když jsem začal navštěvovat církev, najednou jsem o ni přicházel nebo spíše jsem ji potlačoval. Měl jsem pocit, že se fantazie do církve moc nehodí. Aspoň podle postojů některých bratří a sester. Setkával jsem se totiž více s konstatováním Slova a jasných skutečností. Bylo to vše dobré, čisté, střízlivé ale také někdy sterilní. Když jsem  však četl Písmo, přiběhy mi v mysli ožívaly a já jsem je viděl. Měly v mé mysli svůj vlastní život a byly to ony, které mi pomáhaly pochopit Boží podstatu, jeho milost i spravedlnost, jeho dobrotu i hněv… Podobně mou představivost podporovalo mnoho kázání.  Vše se odehrávalo v mé mysli a mělo vliv na přijetí Slova do mého života a také na to, jak jsem ho žil a žiji. Ne všude je fantazije a její svět křesťany přijímaný. Spíše je z ní strach, zda to není něco špatného. Kdyby to bylo špatné, Bůh by nám ji nedal. Jde o to, čím je živená nebo spíše, čím živíme naše myšlení i víru. Podle toho se vytváří obrazy a představy – naše fantazie.

Potkal jsem v křesťanském životě mnoho těch, kteří nemívají žádné vize. Prostě si nedokáži představit na prázdném místě před nimi dům nebo nejsou schopni vidět službu tam, kde zatím žádná není, sbor, který zatím neexistuje… To se však vztahuje i na jejich osobní život. Je těžké za něčím jít, směřovat k něčemu, budovat něco, když si to nedokáži ve svém myšlení představit. Jednou z věcí, kterou jsem často dělal a získal jsem v ní nějakou zkušenost, díky častému stěhování, je skládání nábytku. Když rozděláte krabice s deskami, vysypete různé šroubky… , ale nenajdete nikde návod, máte problém. No a když najdete návod, ale nebudou v něm obrázky, budete mít také problém. Obrázky v návodu jsou velmi důležité a velmi pomáhaji k postavení nábytku a pochopení nejen celkového obrazu, ale i toho, jak jednotlivosti do sebe zapadají. Naše představivost je od Boha a on s ní počítá. Bible je plná obrazů. Je to proto, že nám pomáhají pochopit Boha, Krista i Ducha svatého.  Jejich osobnost, jejich tvůrčí činy, jejich spasitelské činy, jednotlivosti i celek. Ani my nejsme schopni jiným přinést Krista, evangelium – dobrou zprávu o Ježíši Kristu, přijatelným způsobem, pokud nedovolíme Duchu svatému, aby pomohl naší představivosti. Nejsme schopni nadchnout ostatní pro službu, do které teprve vcházíme, nejsme schopni oslovit tým, pokud jim nedokážeme vykreslit obraz cíle tak, aby ho byli schopni vidět ve své mysli a přijmout ho do svého srdce. Bůh často nechával a ještě i dnes nechává proroky nejdříve vytvořit obraz a pak k němu dal a dává své slovo, jindy proroci popisují, co, viděli ve své mysli jako obraz. Žalmy jsou plné obrazů o tom jaký je Bůh. Přestože víme, že je Duch, čteme o jeho rukách, dlaních, náručí, vidíme ho jako pevnou tvrz, hrad, má křídla, je skalou… To vše nám pomáhá pochopit Boha, pomáhá posilovat naši naději a víru. I v Nové smlouvě čteme o krvi, která smývá náš hřích, o ovoci Ducha, o přilbě, pancíři, štítu, botách. O církvi jako těle, chrámu Ducha svatého, hliněných nádobách, o nás v Kristu a Kristu v nás, v našem srdci… To vše tam je proto, abychom si mohli vytvořit v sobě obraz, který nám lépe pomůže chápat Boží dílo s námi a kolem nás. Představivost je jednou z důležitých složek našeho křesťanství a služby Pánu a skze něj a pro něj i lidem kolem nás.

(Pokračování zítra)