(Pokračování)

„V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli. Někteří z farizeů jim ale řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“ Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad? Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?“ Potom dodal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“ Lukáš 6:1‭-‬5 B21 Čistému vše čisté. Je jednoduché uchovat se navenek čistý, když nesloužím a nikam nechodím, nemám televizi a v práci pracuji sám… Je to jako ve vězení. Vězni mohu o sobě snadno říkat, že jsem svobodný a „svatý“, když jsem ochráněn zdí věznice. Mluvím o zjevných věcech. Jiná věc je čistota našeho myšlení, ale do něho vidí jen Bůh. Když sloužíme lidem světa, pohybujeme se v jejich světě, s jejich myšlením a viděním, s jejich postoji. To nás často může pošpinit. Proto potřebujeme společenství církve, abychom si to uvědomili. Dlouhý pobyt v “ v prostředí světa “ zanechává na nás svůj prach, který potřebujeme smývat. Pro některé je to dobrá výmluva, proč neslouží. Nechtějí se pošpinit. Ježně to nejde sloužit  bez doteku se světem. Na druhou stranu dlouhý pobyt ve světě bez kontaktu na církev vede k tomu, že se nejen zaprášíme, ale můžeme světem nasáknout. Nejde jen o to nebýt v církvi, ale nemít nikoho, komu bychom byli vykazatelní. Mnoho křesťanů přímo nesnáší vykazatelnost. Berou to jako nesvobodu, ale měli bychom se z ní radovat, protože je naší ochranou. Znám i několik vedoucích, kteří měly velké sny a vize, ale také velké úlety, protože nechtěli mít nad sebou žádnou autoritu. Přestože jejich společenství bylo velmi aktivní ve službě zvěstování evangelia a i praktické služby, nechali se zavést až mimo Boží slovo. Vždy si potřebuji uvědomit, že služba není to nejdůležitější. Tím je přítomnost Pána v našich žovotech. Vykazatelnost nás nutí být ve střehu v této oblasti.

Každá služba Pánu, která je zaměřená na lidi mimo církev, přináší situace, které vyžadují i netradiční přístup. Někdy se nám bude zdát nevhodný, trapný, málo pokorný. Pokud to je však z Ducha svatého, nemusíme se obávat. Je-li naše myšlení čisté, bude i netradiční způsob před Bohem čistý. Jen se musíme zbavit  myšlení zatíženého tradicemi, pravidly, principy a doktrínami. Tak jako jimi nebyl zatížený David. Když si zvykneme na nějaký způsob služby,  který nám doposud fungoval, můžeme si  být jisti, že fungovat přestane. Bůh nechce, abychom si byli jisti nějakým způsobem. Bůh touží po tom, abychom se spoléhali na něj. Pokud nám přestane ve službě fungovat to, co doposud fungovalo, potřebujeme se nejdříve ptát, zda jsme se přestali spoléhat na Pána a více se spoléháme na způsob služby. V takové situaci se musíme vrátit a volat k Duchu svatému. Potřebujeme se navrátit pod jeho vedení. Nebývá to hned, že pak dostaneme něco nového pro službu. Musíme o to usilovat a Duch svatý chce, abychom mu byli skrze hlledáni blíže.

Ve službě, ale i v osobním vztahu Bůh rád používá naši fantazii. Je to něco, co Bůh člověku dal do jeho života a také chce, abychom ji používali. Samozřejmě fantazii dotknutou jeho přitomností. To však se dostáváme k poslední části.

(Pokračování přístě)