Co potřebuji vědět, než vyjdu jiným sloužit. Když chci nést evangelium lidem.

Jsou dva druhy podomních prodejců. Jedni jsou systematičtí, rozdělí si obec  nebo město na jednotlivé části a pak nabízí své zboží dům od domu, ulici od ulice, čtvrť od čtvrti. U druhých to vypadá chaoticky. Jsou jednou zde a následně na druhém konci města a nakonec neobejdou ani všechny domy. Vypadají, že pobíhají bez jasného cíle. Přesto mohou mít větší prodejní úspěch než ti, kteří obešli všechny domy. Větší úspěch za kratší dobu a s menší námahou. Je to proto, že jednají podle intuice. Pokud jejich intujice funguje, pak patří mezi úspěšné, pokud  ne pak jsou z nich jen chaosníci bez úspěchu. Zaměřme se na ty úspěšné. Proč jsou úspěšnější, je v tom, o co jim jde. Oni se zaměří na vyhledání skutečných kupců. Ti první se zaměřují na to, aby obešli všechny domy v obci. Oni vnímají, že v tomto konkrétním domě je člověk, který si jeho zboží koupí. O tom vedlejším domě ví, že by bylo zbytečné tam nabízet. Nemohou vám řict jak to ví. Prostě intuice prověřená léty zkušeností. Oni věří své intuici. Ti první chodí bez intuice a bez víry. Sice mluví, že když odebejdou všechny domy, musí i oni narazit i na ty, kteří jejich zboží koupí. To není víra a nakonec to není ani pravda. U prodeje je také důležité, kdo nám otevře a v jakém čase zrovna zvoníme na zvonek. Tedy v jakou dobu jsme přišli, na atmosféře domova, do kterého zvoníme…  Ten, kdo se řídí intuicí, takové věci neřeší a nepotkávají ho. Nebo ne tak často. Když se tyto dva rozdílní prodejci sejdou a porovnávají výsledky, ten bez intuice začne závidět, protože se více nadřel a je na tom hůře. Ale způsob práce nezmění, protože intuici nemá nebo té, kterou má, není schopen věřit.

I mezi křesťany je to podobné. Zjistí se to, při sluzbě. Většinou dřive ne. Když budeme chodit Duchem a dělat rozhodnutí z Ducha svatého, nebudeme to lidem kolem sebe, bratřim a sestrám nějak dokázat. Nejde vysvětlit, proč jsme se rozhodli zrovna takto, kromě toho vysvětlení, že to víme od Ducha svatého. Ti druzí budou chtít potvrzení. Důkaz. A vy jim ho nemůžete dát, protože jednáte na základě víry. Jediný způsob potvrzení je, že to Duch oznámí ostatním při modlitbě. Tady však narážíme, že jsou mezi námi „systematičtí“ křesťané, kteří mají uzavřené duchovní uši. Modlí se za vedení, ale neslyší odpověď. Proto o našem rozhodnutí a úsudku pochybují a raději volí mít předem viditelné důkazy, než se rozhodnou. To však není rozhodování na základě víry, ale toho, co vidím před sebou. Pokud ti jsou ve vedení, pak jsme často zastavováni a je trénovaná naše věrnost a trpělivost.

Co nás tato část učí. Jednak to, že potřebujeme vědět kde, kdy a komu máme sloužit. Konkrétní čas a konkrétní místo a konkrétní lidi, skupinu lidí… jinak nám hrozí, že nás to bude stát hodně energie, peněz, času a výsledek skoro žádný. Pokud by toto trvalo delší dobu, je to na vyhoření, zvlažněni a ztrátu víry. Přitom uvidíme jiného služebníka, který má mnohem větší výsledky za kratší  dobu.  I u nás může začít pučet závist. Potřebujeme znát z Ducha svatého konkrétní věci. Pokud máme ujištění z Ducha svatého, že jsme na správném místě u správných lidí ve správném čase, pak nemusíme závidět druhým, protože jsme v Boží vůli, a to i když momentálně, ale někdy i dlouho nevidíme žádné výsledky. Ovšem kromě toho  „kde“, „komu“, „kdy“ potřebujeme ještě mít další konkrétní informace od Ducha svatého.

(Pokračování)