(Pokračování)

Již jsem napsal, že naše služba Bohu spočívá v přivádění lidí ke Kristu, ale pak se na nás zaměřují útoky toho zlého mnohem více, než když jsme jen nedělní křesťané. Je to proto, že jsme se tím stali nejen aktivními služebniky Božího království, ale jsme mnohem více nebezbeční pro knížetství Satana tady na zemi. Jsme jeho úhlavními nepřáteli. Bereme mu duše. Pokud budeme jen pomáhat prakticky, bez toho, abychom mluvili lidem Slovo, pak nejsme nebezpeční, ale pokud je to spojené se Slovem, jsme těmi největšími nepřáteli. Praktická pomoc často otvírá srdce lidí k tomu, aby mohlo být do něho zaseto. Je jedno, jak to vypadá, ale „sociální“ práce může být jedním z několika nástrojů, jak přivádět lidi ke Kristu. My jsme to mnohdy a mnohde nepochopili a předali jsme sociální, praktickou pomoc lidem ze světa, místo abychom ji měli my osobně jako nástroj, který dal Bůh jeho dětem. Svět se toho chopil a využívá toho. Křesťané raději jdou dělat něco jiného. Vysvětlím, o co tu jde. Člověk je ochotný naslouchat tomu, kdo mu pomůže. Jeho srdce se stává aspoň na chvíli vděčné a otevřené pro toho, kdo mu přináší pomoc. Pokud mu pomoc přináší člověk světa, jeho srdce je otevřené slyset svět. Vděčnost, byť chvilková, je zaměřena na člověka, který mu pomohl nebo organizaci skrze kterou mu pomohl. Ovšem pokud tuto pomoc přináši Boží dítě ve jménu Ježíše, otvírá se na chvíli prostor v srdci pro Boží slovo a vděčnost člověka můžeme směřovat k Bohu. Právě o toto se připravujeme, když přenášíme naši povinnost na svět. Ježíš řekl učedníkům, vy jim dejte najíst. I když to museli udělali skrze zázrak, který před mnoha tisíci lidí Ježíš učinil, samotné jídlo lidem nosili apoštolové. Myslím aby pomoc přicházela fyzicky skrze Boží děti. I kdyz se jedná o křesťanskou organizaci, pokud přímá pomoc přichází skrze lidi světa, posíláme potřebné do světa. Moc nefunguje, že člověk světa pomůže a pak přijde ten duchovní s tím „správným slovem a s tím nejdůležitějším“ . To pak lidé již neposlouchají, protože jejich srdce bylo obrácené skrze pomoc jinam. Pokud chci skutečně pomáhat a pomoc splnila účel, musí být moje praktická pomoc spojena se Slovem. Člověk, kterému pomáháme musí být seznámený s tím, že tato pomoc je přímo od Boha, i když mu ji dává člověk. Vše máme dělat a používat proto, aby lidé mohli přijít ke Kristu a dát mu své životy.

Velmi často se stává, že i v křesťanských organizacích jsou přijímáni pro tuto službu lidé světa. Často proto, že křesťané z různých důvodů do toho jít nechtějí, malé finance, nutnost se dál vzdělávat, neustálý tlak a duchovní boje. Pokud v takové organizaci pracují lidé světa, nepřichází útoky na službu z nadpozemské moci zla, ale službě se daří a rozvíjí se. Je to proto, že není pro satanovo knížetství nebezpečná. Pro něj je přece jedno jestli je člověk sitý nebo hladový, jen když má jeho duši. Ve chvíli, kdy se v týmu objeví duchovní člověk, který automaticky bude využívat tuto službu pro vytrhávání duší z pekla, k přivádění lidí ke Kristu, začnou útoky. Útoky na toho služebníka. Ostatní ho budou napadat a budou se ho snažit dostat z týmu. Budou útoky na finamce, na kvalitu, budou použiti různí úŕedníci, aby službu dělali nepříjemnou nebo ji dokonce zastavili …. Je to pochopitelné, protože se služba stane nepřítelem toho zlého, knížete světa a ten používá páky tohoto světa. A na takový povyk stačí jen jeden hořící křesťan v týmu. Proto vedoucí služeb a to i věřící podvědomě vybírají do sociálních služeb vlažné křesťany nebo ještě raději nevěřicí. Neznají pravdu o tom, proč se dějí nepřijemné věci, když přijmou hořicího křesťana. Ti, kteří mají poznání, těm je jasné, že přijdou útoky, ale je jim to jedno, protože touží po tom, aby lidé v jejich službě byli především spaseni pro Boží království.

(Pokračování příště)