“Proč mne oslovujete „Pane, Pane“, a nečiníte, co říkám?“ Lukáš 6:46 CSP

Vlastně úspěšný a vítězný život křesťana z pohledu Krista, z pohledu Písma stojí na tom, zda činíme nebo nečiníme, co Ježíš říká. Mnoho z nás stále dokola volá Pane, Pane, tady jsem. Pane, Pane, nezapomeň na mne. Pane, Pane, zastaň se mne. Pane, Pane,… V jakém významu používáme toto oslovení? Jako pane, paní, slečno? Nebo ho oslovujeme skutečně jako někoho, kdo nad námi má právo panovat. Tedy náš pán. Většina lidí má  v zaměstnání nějakého nadřízeného. Přesto o něm nemůže říct, že je to jejich pán. Soukromníci používají slogan „náš zákkazník, náš pán“, ale ve skutečnosti to někdy bývá obráceně. I když se již setkávám s podnikateli, keří se skutečně na maximum snaží podřídit požadavkům zákazníka. Ale je to omezené na práci, podnikání. Vnímáme, že oslovení pane ve významu panovat, je úplně o něčem jiném než o mém šéfu v práci nebo zákazníkovi v podnikání. Toto oslovení pane, používají a používali sluhové a otroci. Ti, kteří bez poznámek, bez odmlouvaní, bez diskuzí udělali to, co jenich pán řikal. Bylo to a je jejich přirozeností. V takovém případě je jejich oslovení své pána pánem opravdové. Oni skutečně mohou řict pane.

Jak je to s námi, když řikáme Pane? Je to opravdové nebo jen hovorové oslovení. Můžeme přece říct Ježíši, Kriste, Bože. Pokud však přidáváme Pane Ježíši, Pane Bože, náš Pane, můj Pane, měli bychom vědět, co vlastně tím říkáme, aby výtka Ježíše nemusela padat na naši hlavu.

Než budeme opět říkat Ježísi Pane, když v modlitbách budeme volat Pane, Pane, zastavme se a srovnejme si, co pro nás oslovení Pane znamená, co tím chceme Kristu řict, jaký postoj tím  vyjádřit.

Možná, že pak dokonce začneme činit to, co říká.