Kristus nás nabádá, abychom byli jako děti, abychom měli dětskou víru. „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete.“ Matouš 18:3 B21 O tři verše dál se dovídáme, že je to myšlené na víru, kterou děti věří. Určitě tím není myšlené, že nemáme duchovně dospívat. Je pro nás velmi důležité, abychom duchovně dospěli. Je mezi věřícími mnoho snílků, kteří církvi svým snílkovstvím ublížili. Být snílkem není to samé, jako chodit vírou. Snílek jen krásně sní. Ten, kdo chodí vírou, dělá skutky víry. Ten uskutečňuje Boží věci na zemi. Když jsme v Havířově začínali naši službu, byli jsme velmi naivními křesťany. Naše najivita spočívala v tom, že jsme věřili tomu, že každý křesťan je plně vydaný Kristu, ve všem poctivý, pravdomluvný… Velmi rychle jsem zjišťovali, že tomu tak není. A jsme o tom ujišťováni dodnes. Poznání nám zbořilo naši naivitu v této oblasti, ale dospělost je ještě o něčem jiném, než o samotném poznání a procházení situacemi. Dospíváme tím, jak se k takovým poznáním a zkušenostem stavíme. Jak formují náš názor. Co po nich zůstane v našich srdcích. Nedospělí věřící se dokáží rozhádat pro nejrůznější odchylky ve výkladu Písma, pro různý způsob projevování duchovních darů, jiný způsob křtu a braní VP. Jsou schopni rychlého soudu a ryhlých rozchodů s bratry a sestrami. Dokáží být plni ohně, ale také rychle zahořknout, když jejich naivita narazí. Dospělost znamená více vidět očima Otce, umět rozlišit podstatné věci od nepodstatných. Vrcholem dospělosti tady na zemi je milovat Boží láskou a rozumět Otcově srdci. Jako křesťané nemáme naivně chodit po tomto světě a nechat se podvádět, obírat, nechávat se lapit do pastí a stále opakovat chyby. Dospělost je v tom, že mohu žít v tomto světě mezi vlky a přesto přežít, nebýt sežrán a nejen přežít, ještě i milovat, zůstat upřimný a hlavně zůstat čistý. To chce odhodit naivitu a křesťanskou dětinskost stranou. Ježíš nám to říká docela jasně. „Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice.“ Matouš 10:16 B21 Potřebujeme opustit křesťanské dětství. Dětství se vyznačuje tím, ze je velmi sobecké. Zaměřené samo na sebe. Na svoje pravdy… a zároveň je velmi naivní. Potřebujem jít dál do dospělosti, která nás buduje v lásce, přináší moudrost a bere odpovědnost. Neznamená to, že v tom všem nemáme dětsky věřit svému Otci, že nás provází, vede, drží a chrání, směřuje naše srdce a miluje. Naopak, v tom jediném máme zůstat jako dítě, abychom nakonec mohli chodit vírou.
