(Závěr)

Pokud jsi četl poslednich šest zamyšlení a zjistil si, že jseš omotávaný některým z chapadel, pak si nenařikej na to, jak špatně na tom jsi, ale řekni haleluja, jsem na tom dobře!, moc dobře!, protože vidím. Mnozí to nevidí, i když to mají před očima, i když to slyší nejsou schopni to uslyšet. Raduj se, že máš oči k vidění a uši k slyšení. Můžeš začít jednat se svými myšlenkami. Nespokojenost přichází především a hlavně skrze ně.

Občas se dostávám do stavu nespokojenosti, ale vždy si za to můžu sám. Je to proto, že dovolím myšlenkám se zabývat sám sebou a nechám vládnout nad nimi své pocity. Musel jsem se učit trénovat v různých situacích, abych prvně ovládl své  myšlení a teprve pak začal mluvit. Opačně to vždy zavání malérem nebo vyslovením hloupých slov, kterých pak lituji. Ale jsou venku a nepřispívají k mé spokojenosti. Naopak. Pokud se ráno rozhodnu, že budu mít pod kontrolou své myšlení (a žádám Boha, aby mi to připomínal ve vypjatých situacích), pak den prožívám velmi spokojeně a to i přesto, že v ten den procházím nebo řeším težkou věc. Spokojenost je vlastně chození  s pokojem nebo jinak pokojné chození nebo přinášení někam nebo do něčeho pokoj. Nespokojenost je chození bez pokoje. (ne s pokojem) Pak nemohu nikam a nikomu pokoj ani přinést.

Je mnoho věcí, které nám Bůh již dal, abychom jimi žili a spravovali tuto zemi. Jedním z nich je náš rozum. Myšlení. Také nám dal svobodu nad ním vládnout. Jak nad ním budeme vládnou se odrazí na tom, jak spokojeně nebo nespokojeně budeme po této zemi chodit. Kolik pokoje budeme přinášet. Navíc máme v každé vteřině možnost volat k Bohu o moudrost.