(Pokračování)

Co s tím? Jedna věc je to vše rozebrat, vědět. Druhá pak s tim něco dělat. Důležité je v jakém stádium se nacházíme. Myslím, že každý z nás se občas necháme polapit pýchou, závistí, žárlivostí nebo nevděčností. Potřebujeme se však co nejrychleji dostat z jejich chapadel. Potřebujeme k tomu, mimo jiné,  také svoje myšlení, které máme ovládat a nenechat ho napospas svým myšlenkám ovládanými svými pocity. Potřebujeme obnovit nebo proměnit svou mysl. Tam začíná změna. Proto potřebujeme pracovat se svou myslí. Potřebujeme kontrolovat to, jak o věcech myslíme, jaké myšlenky nám při té či oné situaci přicházejí. Uvedu přiklad. Někdo nás napomene a nás to v první moment zraní. Jaké myšlenky nám začnou přicházet na mysl. Budou to myšlenky o odplatě, o  sebelítosti, o kritice té osoby… nebo se začneme reálně zabývat tím, jestli skutečně nemám něco změnit a to napomenutí mne mělo k tomu přivést. Pokud tak začnu přemýšlet, pak začnu za to napomenutí děkovat a také za toho, skrze koho přišlo. Možná první myšlenka, která přijde bude špatná, ale je v mé moci to zastavit a dál nepokračovat. Pokud to nezastavím budou se více a více bořit do bláta a pak je těžší opět získat kontrolu nad svým myšlením a nad tím, jaká slova budou ze mne vycházet. I pýchu a povyšování mohu v jejím zárodku utnout, když budu mít své myšlenky pod kontrolou. Máme bořit hradby a pevnosti. Ale předevšim hradby a pevnosti v našem myšlení. Pokud chci žit spokojený život, pak to vyžaduje, že budu muset pro to něco dělat.

Dalšim typickým přikladem je závist. Přeji lidem kolem sebe jejich úspěch? Mám radost, když dostanou něco, co jsem si sám přál dostat a  nedostal? Je požehnání jiných také mým požehnáním? Nejlepší obranou závisti je štědrost. Mít štědré myšlení a štědře na lidi a věci myslet. Štědrost je spojena s velkorysostí. Nejde jen o hmotné věci, ale také o čas, štědře rozdávat laskavost, být štědrý v odpouštění… závist naopak vede ke skouposti a lakomství ve všech oblastech. Pokud se přistihneme při závisti, musíme se ji vzdát a cíleně být myšlenkama přejícím. Zprvu nám možná budou slova štědrosti skřípat mezi zuby, ale krok za krokem se budeme v tom cítit radostnější a začneme vnímat jak přichází do našeho života svoboda.

Přemýšleli jste někdy proč je tolik vtipů o tchyních. Kde se to vzalo, že tchyně a nevěsta mají často ve svém vztahu problém? Jde o vlastnictví. O to, komu patří manžel, manželka. Zda partnerovi nebo rodiči. Najednou to, na co sis dělal a měl nárok jenom ty, na své dítě, je ohroženo. Je ohrožený tvůj nárok. Je ohroženo tvé vlastnictví.  Teď je tu někdo, kdo ho/ji chce jen pro sebe. Jeho partner. To platí o domácnosti a jejím vedení atd. Žárlivost. Nejde jen o lidi. Může jít napřiklad o službu. Ve chvíli, kdy si ji přivlastníme jen pro sebe, nejsme schopni pak nikoho jiného do služby přijmout.  Máme strach, že si ji také přivlastní. Spíše ostatní vyháníme místo, abychom spolupracovali.

Proč to tak rozebírám. Protože pokud se v tom uvidíme, můžeme se zaradovat, že nejsme slepými a můžeme cíleně jednat s našimi myšlenkami. Mít pod kontrolou vlastní myšlení je počátek kontroly nad našim jazykem. Nad našimi slovy. Jestli je oko čisté, je i vnitřek čistý. To neznamená, že naše oko musí být fyzicky nezkalené, ale jde o to, jak se díváme na věci a lidi kolem. Jak je vidíme. Vidím nějakého člověka poprvé, ale i tak mi přijde o něm nějaká myšlenka. Vidím situaci kolem sebe a hned o ni začnu přemýšlet. Jde o to jak. Je-li oko čisté znamená to, že o lidech a věcech přemýšlime čistě. Bez povýšenosti, bez závisti, bez žárlivosti, bez soudu, bez kritiky… pokud tak přemýšlíme, pak i  naše nitro je čisté a my spokojení.

Naopak je to se svévolníky. Ti utíkají, i když je nikdo nehoní. Je to proto, že si myslí, že i ostatní o nich přemýšlejí a vidí je stejně jako oni druhé. Proto stále před něčím a  někým utíkají. Nemají pokoj. Jsou nespokojení.

(Zakomčení přiště)