Mnoho z nás si myslí, že máme důvod být nespokojení. Mnoho z nás navíc hledá viníka své nespokokenosti ve svém okolí. Ať v lidech, okolnostech, vyšší moci… Ti, kteří ho našli v sobě, pak neví co s tím a cítí se obviněni a jejich nespokojenost se o obrací proti nim samotným a stávají se ještě více nespokojeni.
Co je nespokojenost? Je to stav, který přichází tehdy, když si myslím, že situace, můj život, jednání a rozhodování druhých apod. nejsou takové, jaké si myslím, že by měly být. Nespokojenost může přicházet také s vědomím, že nevím, jaké by to mělo být, ale nesouhlasím s tím, jaké to je. Nespokojenost přichází také tehdy, když se rozhoduji tak, jak vím, že bych neměl. Nespokojenost přichází… Nespokojenost je projev nesouhlasu. Výsledkem kritického myšlení. Někdy nespokojenost potřebujeme, abychom pohli svou nebo obecně situací, ale ve většině případů končí nespokojenost nevděčností, souzením a často se lidé dostávají do negativních pocitů, které mohou končit depresemi. Pokud stále žiji v nespokojenosti, stává se moje nespokojenost lisem, který na mne neustále tlačí. Presuje mne a presuje mne ze všech stran až se dostávám do deprese.
Dnes bych chtěl zůstat u té nespokojenosti, která přináší ovoce. Byli lidé, kteří nebyli spokojeni s otroctvím. Se segregačními zákony v USA. Mnoho jich bojovalo, bojovalo za rovnoprávnost černochů. Někteří se zbraní, vyvoláním revoluce… výsledkem jejich snahy byla porážka a ještě větší nespokojenost, která přinesla zlé věci. Naproti tomu byli lidé jako M.L.King, kteří svou nespokojenost vylili před Bohem. Ne jako kritiku Božího díla, ale jako něco, co mají na srdci. Touhu jejich srdce po změně. Bůh jim dával sílu, odvahu i moudrost, jak mají jednat. Nakonec samotná smrt – vražda M.L. Kinga se stala startem ke změnám zákonů v USA. Jeho nespokojenost se situací vedla ke změně života stovek miliónů lidí a změně pohledu celého světa. Jiní nebyli spokojeni, že lidé umírají na různé nemoci a vynalezli penicilín, očkovací vakcíny, jiní nebyli spokojeni a začali tyto vědce finančně podporovat. Další nebyli spokojeni s tím, že děti v Africe umírají hlady a začali organizovat potravinovou pomoc, stavět tam nemocnice, léčit.
Nemusí jít o nespokojenost světového formátu. Stačí nespokojenost s naším životem. Důležité je, s čím jsem nespokojený. S tím, jak je můj život hmotně zajištěný nebo s tím jak se chovám, přemýšlím. Prostě se svým charakterem? Zažil jsem pár lidí, kteří nebyli spokojeni s tím, že stále pomáhají jiným lidem. Sami se nazývali hlupáky. Je důležité mít tu správnou nespokojenost. Nespokojenost, která dokáže rozvíjet moji duši k dobrým věcem. Mohu však mít nespokojenost, která ji dál utápí v sobectví, závisti, soudu. Nespokojenost s tím, že dělám zlo. Nespokojenost s tím, že žiji v hříchu, nespokojenost s tím, že jsem stále nevděčný… tato nespokojenost je ta, která mne dokáže posunout, pokud nezůstanu jen u stěžování si, ale začnu něco se sebou dělat. Samozřejmě znám již odpovědi některých křesťanů: musíš jít ke Kristu, musíš žít v Duchu, musíš vše poddat pod Krista, vyznávej to jako hřích, modli se, musíš začit pozitivně myslet a modlit se, musíš uvěřit… . Ano, všechno je to vlastně pravda, ale přesto i já mám na tebe otázku: „Tak proč ty sám si stále na něco nebo někoho stěžuješ? Proč to tobě samému nefunguje, když to všechno víš? Proč tvé modlitby k Bohu jsou spíše soudy bratří a sester a ne díky vděčnosti?“ Poznal jsem ve svém životě mnoho spokojených a vděčných lidí, kteří nikdy nevěřili v Krista. Znám, mnoho věřících, kteří žijí sobecky nespokojeným životem.
Když jsem začínal sloužit a pracoval jsem na noclehárně, měl jsem tam několikrát v týdnu skupinku s těmi, kteří tam chodili nebo bydleli. Učili jsme se poznávat Boží pravdy, rady a návody na život. Poznávat Krista, živého Boha. Někteří uvěřili, zůstali ve sboru, jiní odešli a nevím o nich. Byli i ti, co neuvěřili (bylo jich dost), ale vzali si k srdci Boží slovo a jeho rady. Změnilo to celý jejich život. To bylo vlastně to „tajemství“ úspěchu změny lidí na noclehárně. Nevím, zda to Bůh někdy později použil k tomu, aby uvěřili v Krista, ale změna v jejich životě zůstala. Boží slovo, Boží rada platí pro každého a je každému přínosem, když ji poslechne. Ať již ví nebo neví, že se jedná o Boží pravdu. To je má osobní zkušenost.
To platí také pro spokojený nebo nespokojený život. Proto je mnoho spokojených, kteří nereptají v sekulárním světě a mnoho reptajících a nevděčných mezi křesťany. Prostě jedni je používají a možná ani neví, že jsou v Bibli a jsou druzí, kteři ví všechno, ale stejně se tím neřídí.
(pokračování příště)