„Moje milost je nad každou starost. Moje milost je dostatečná v každém čase, na každém místě a pro každou situaci. Moje milost je plná lásky k tobě“ Tato slova jsem dnes přijal nejen pro sebe.

Umíme žít v Boží milosti a z Boží milosti? Myslím, že si to ani neumíme moc představit. Tedy předem představit. Jen zíráme, když to někdy dokážeme prožít. Věřím, že Boží touhou je, abychom ji prožívali každého dne. Dostali jsme milost v Kristu. Na prvním místě odpuštění všech hříchů skrze oběť Ježíše na kříži, jednak pro změnu našeho myšlení a života a také pro všechno, co můžeme a máme ve jménu Ježíš udělat. Pavel píše: „Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.“ 1 Korintským 15:10 B21 Pavel si dobře uvědomoval, že bez Boží milosti by jeho snaha, veškerá dřina a vše, co prožíval vyšlo naprázdno. Jednak potřeboval milost pro to, aby vůbec uvěřil a rozhodl se sloužit Kristu, potřeboval milost k tomu, aby pro to čím prošel, co prožil nakonec nezahořkl. Potřeboval milost k tomu, aby mohl všechno naplnit, dnes bychom řeklli, aby mohl zvládnout takové pracovní nasazení a objem práce a především milost k tomu, aby to přinášelo ovoce. Pavel si byl vědomý toho, že to vše, co bylo za ním v jeho službě a to jak obstál je dílem Boží milosti. Milost je to, co by mělo žit a pracovat s námi každého dne. Může se nám stát, že začneme obdivovat nebo závidět službu jiných. Řikáme si; tomu se podaří vše, na co šáhne. Nejsme schopni pochopit, kolik toho může zvládnout a unést… Připadá nám, že to má mnohem lehčí než mi, jako by měl někde protekci. Pokud Boží milost je protekcí, pak ji má. Ale Bůh má milost pro všechny, jen mi ji nechceme v mnoha připadech přijmout. Nějak jsme si nastavili, že milost začíná a končí odpuštěním našich hříchů skrze oběť Ježíše a pak to musíme „dodělat“ sami.
Boží milost je však více. Je pro všechno, co žijeme a děláme. Milost k vítězství nad našimi hříšnými návyky, milost k vítězství nad závislostmi, milost k vykonávání služby a práce, na kterou nemáme, milost obstát při útocích toho zlého…. ve všem. Častým důvodem proč v ní nežijeme po svém obrácení, je neochota přiznat to, co říká Pavel – nepracoval jsem já, ale Boží milost, která byla se mnou. Žít v milosti je také prokazovat milost a milosrdenství. Pokud se tohoto prokazování milosti vůči jiným vzdáváme, pokud začne u nás vítězit závist a soupeření, pak v nás snadno zakoření kořen hořkosti. Hořkosti nejen vůči lidem, ale především vůči Bohu. Pokud se neraduji ze života v milosti jiných, ale závidím jim to, vyčítám tím Bohu, proč oni a ne já. Mé srdce se místo vďěčnosti a radosti z milosti stane půdou, ve které začne růst tento kořen hořkosti vůči Bohu. Tak často přicházíme o milost. V takovém našem postoji nemůže Boží milost skrze nás a pro nás pracovat.

Synu můj, čerpej sílu z milosti, která je v Kristu Ježíši.
2 Timoteus 2:1 B21 Pak milost, kterou nás Bůh zahrnuje  nevyjde naprázdno.