Moudrost a rozumnost je přinášet pohled a předevšim řešení situací Božím způsobem nebo zjevením, které je od Boha. Aby moudrost přinášela ovoce, musí být spojena s poslušností v uskutečňování moudrosti a naprostém  respektování Božího pohledu na náš život. Přinášet moudrost těm, kteří se ji vysmívají nebo jen souhlasně pokývají hlavou, ale stále si žijí svůj život, je jako házet perly sviním. Vše nakonec zašlapou do hnoje pod sebou. Bůh nás varuje, abychom takové věci nedělali. Svévolník se nikdy nepoučí, ten touží naplnit jen své věci a představy. Svévoli Bůh dává na stejnou úroveň jako čarodějnictví a věštectví. Svévolník sám sebe považuje za moudrého a nepotřebuje rady od jiných ani od samotného Hospodina. Proto se snadno dostává pod vliv ďábelské moudrosti, která člověka staví proti Bohu a vede ho postupně do záhuby.

Moudrost od Boha naopak přináší řešení i do neřešitelných věcí, protože se spoléhá na Boha samotného. Jemu předkládá věci a u něho hledá odpovědi. Moudrost ví jaké a jak položit Bohu otázky. Prostě se můzeme modlit, „Duchu svatý, jak se mám ptát, co se mám ptát, co je teď to důležité…“ a Duch nám vloží do úst ta správná slova pro hledání odpovědí u Hospodina a také o co máme žádat. Stává se nám totiž, že chceme řešit věci, místo abychom jen čekali, až s nimi Bůh pohne. Stává se nám, že hledáme odpovědi na momentálně drohořadé věci a přehlížíme to důležité…

Nakocen člověk zjistí, že není dobré být příliš moudrý. Vždyť i to pomine. Není nad to být s Hospodinem a užívat si jeho přitomnosti, milosti a jeho náruče. Není nad to hledat, jak se mu zalíbit a chodit s Duchem svatým. Nejen naplnit vše, co pro mne připravil, ale také si užít toho, co mi každý den dává. Nejsou právě tyto věci moudrostí?