Někdy nadáváme na předpisy a pravidla. Jsme přesvědčeni a někdy právem, že nám stěžují život. Představme si, že bychom po silnicích jezdili bez pravidel. Jen tak. Bylo by to zajímavé, hlavně na křižovatkách. Bez přednosti z prava, bez hlavních a vedlejších cest, bez semaforů… každý by jezdil podle svého. Jen na chvíli si to představme. Sedíme za volantem a chceme se dostat přes křižovatku. Vjet nebo ne? Nemít silniční pravidla, možná by se konečně lidé začali modlit. A v tom to právě je. Pokud by všichni lidé hledali a byli poslušní Bohu, nechali se dokonale vést Duchem svatým, věřím, že pak by  nemusela být ani silniční pravidla. Protože to tak však není, pravidla musí být, abychom se vzájemně nepozabíjeli. To platí nejen pro silniční pravidla, ale pro všechny ostatní zákony. Tam, kde lidé nechtějí naslouchat Bohu, tam musí přijít zákon a pravidlo.

Ovšem jde se na to podívat i obráceně. Kde se spoléháme na pravidla a zákony, nepotřebujeme Boha. V tom spočívá past zákonictvi. Stejně jako když dodržuji silniční pravidla, mohu předpokládat, že dojedu bez nehody, tak při dodržováni zákona předpokládám, že dojdu život bez nehod. Nepotřebuji pak Boží milost, nemusím se spoléhat na jeho milosrdenství a především namám zájem hledat jeho samotného. Vystačím si sám. V tom je největší hříšnost zákonictví – odvádí od osobního vztahu s Bohem. Bůh není potřeba, mám zákon. „Já jsem dobrý člověk, nikdy jsem nekradl, nelžu, dodržuji zákony a platim daně.“

David a proroci vědeli, že chodit s Bohem a poslouchat Boha – mít s ním osobní vztah, je nad každý zákon, protože pokud ho poslouchám jsem nad každým zákonem. A pokud se mi něco nepodaří a já padnu, mohu mu důvěřovat, že mne ve svém milosrdenství neodsoudí, jako to dělá zákon, ale pozvedne mne svou milostí.

Vždy, když přestáváme mít vztah s Bohem, kdy nechceme nebo neposloucháme Ducha svatého, začneme se  vracet  zpět k zákonu, abychom si nahradili vztah s Pánem a jeho vedení. Prostě ztratíme směr, myslíme si, že jsme ztratili ochranu a nemáme jak, přejet křižovatku a tak potřbujeme pravidla, která nám nějaký směr vytýčí a ochrání nás na křižovatce. Ale bez Boha a bez Boží cesty. Nevracejme se k tomu, co nás spíše zotročuje a odvádí od Boha, když můžeme být nad tím. Vždyť Duch svatý je v nás.