„Bohu se zalíbilo všechnu plnost složit v něm a skrze něj se sebou smířit vše. Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi.“ Koloským 1:19-20 B21
Již jsem psal o prvenství a dokonalosti, Božství Ježíše, proto se nebudu příliš zabývat jeho plností. Jen možná tolik, že plnost je stav, kdy to již více nejde. Pokud je něco plné, je to plné a víc se tam nevejde. Jinými slovy je tam maximum. Tak je to s Ježíšem, je všeho plný. Nejde dát více. U něho je všeho na maximum. Nebo také dokonale plné. Dokonalé. Včetně pokoje, o kterém píše Pavel v následujícim verši.
Když se díváme na to, co se na zemi děje, co se děje v nás a kolem nás, tak si můžeme říct, že to není a nemůže být pravda. Přesto to je pravdou. Pokud se necháme vést důvěrou ve jméno Ježíš, pak důvěra a víra vypůsobí pokoj. Není to naše víra, ale víra a důvěra, která vychází ze samotného jména Ježíš. Tak i jeho pokoj. Nebo ještě jinak – vstoupíme do jeho pokoje. Přijme nás ve svém pokoji. Pokud toto pochopíme, jsme schopni pochopit i příběh ze skutků.
„Právě tam byl přinesen jeden muž, chromý od narození. Každý den ho pokládali u chrámových vrat zvaných Krásná brána, aby si od těch, kdo vcházeli do chrámu, něco vyžebral. Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil je o almužnu. Petr mu spolu s Janem pohlédl do očí a řekl: „Podívej se na nás.“ Petr mu řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla. Vyskočil na nohy a začal chodit. Pak s nimi vešel do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha. ….. Když to Petr uviděl (úžas lidí kolem), promluvil k lidu: „Izraelité, proč se tomu divíte? Proč na nás hledíte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento muž chodí? ….. Bylo to jeho jméno (Ježíš), co na základě víry v něj dalo sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která se opírá o něj (jméno Ježíš), ho před vašima očima úplně uzdravila. Skutky 3:2-4, 6-8, 12, 16 B21
Mnohokrát jsem nad tím přemýšlel a ptal se, kde vzal ten chromý tu víru. Vzdyť se mu nekázalo evangelium. Jen mu Petr řekl, ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď. Petr mluvi k lidem, že to bylo jméno Ježíse, které ho upevnilo ve víře. Ve studijním překladu tato pasáž zní takto: „A tohoto muže , kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.“ Skutky 3:16 CSP
To je odpověď i na naše obrácení. Vždy jsem se ptal, jak je možné, že jsem uvěřil v Ježíše? Byla to moc toho jména… “ a víra, která je skrze něho…“, která přichází ze jména Ježíš.
Tak je to i s pokojem a usmířením s Bohem. Nejde o okolí, ale o mne. Ovšem jeho krev byla prolita za všechny – tedy za svět. Ten potřebuje slyšet o jméně Ježíš o tom, že Bůh v něm chce usmířit člověka s ním samotným. S Bohem, s Otcem. Potřebují to slyšet, aby se mohli rozhodnout tuto nabídku přijmout nebo odmítnout. Bylo by divné, kdyby nás Ježíš zval do svého pokoje, ale v nebi by toto smíření nebylo. To by nám nijak neprospělo ani nás nelákalo.Tady se mluví o nebi jako nebeském královstvi, Božím království. Na konci nebudou tři nebe, jak o nich píše Pavel, (prvním je obloha a vesmír, druhým ponebeské oblasti – místo, kde se odehrává duchovni boj a třetím nebem je místo, kde přebývá Bůh a Kristus, tedy Boží království) ale pouze jedno, to třeti a pak již jen ohnivé jezero. Zlo-ďábel i s falešným prorokem, smrt… budou uvrženi do ohnivého jezera (Zjevení 20), proto již nebude potřeba ponebeských oblastí, kde se nyní duchovně bojuje. Píšu o tom proto, že někteří si podobné verše o smířeni nebe i země s Bohem vykládají tak, že Bůh se usmíří i s ďáblem a jeho posluhovači. Písmo to neříká. Naopak: „Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; tam budou trýzněni dnem i nocí na věky věků….. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“
Zjevení 20:10, 14-15 B21
Pro svou církev však Ježíš přinesl usmířeni a pokoj s Bohem: „Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“
Zjevení 21:1-4 B21