„Toto vše jste se dozvěděli od našeho milovaného spoluslužebníka Epafra, který je vůči vám věrný Kristův služebník a který nám také pověděl o vaší lásce v Duchu.“ Koloským 1:7‭-‬8 B21
Z těchto veršů vidíme, že ne všechny prvotní sbory v malé asii byly založeny Pavlem. Pavel pravděpodobně v Kolosech nikdy nebyl, i když znal několik lidí z tohot města, o kterých se zmiňuje ve svých listech. To jen pro zajímavost a také proto, abychom si uvědomili, jak pozorně nebo nepozorně čteme Písmo. Mnoho drobných věcí, které nám mohou posvítit na události nebo význam, nám často projde před očima bez povšimnutí. Důležité jsou pro mne však slova „o vaší lásce v Duchu.“ Je to o chození s Duchem svatým v nás. Pavel píše v listě Galatským o ovoci Ducha svatého. Tady se dovídáme jaký vliv má, když to ovoce roste. Ne o naší lásce z nás, ale o lásce v Duchu. Vychází z nás, je námi projevovaná vůči ostatním a hlavně na prvním místě projevovaná k Bohu a ke Kristu, ale je to Duch svatý, skrze kterého to vše je možné. I na dalších verších můžeme číst o použivání duchovnich darů a růstu ovoce Ducha svatého. Čteme jak se Pavel za ně s ostatními modlí. „Ode dne, kdy jsme o vás uslyšeli, proto nepřestáváme v modlitbách prosit, abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí děkovali Otci, který vám umožnil podíl na dědictví svatých ve světle.
Koloským 1:9‭-‬12 B21
Tady se naprosto prakticky poznáváme, proč potřebujeme dar moudrosti a poznání (duchovní porozumění). Abychom v této mourosti a poznání vždy dokázali rozpoznat Boží vůli pro nás i pro situace a tím dělali Pánu čest a radost.  Na prvním místě máme svými životy a jednáním dělat Pánovi čest. Čest před lidmi, ale také před duchovními bytostmi. Dělat čest znamená, že žiji tak, že můj život oslavuje Krista, nejen chválou a slovem, ale i čestným způsobem života. Ukazováním, že jeho obět nebyla v mém životě marná. Dá se to taky říct jednoduše, že mu nedělám ostudu. Že se mnou může chlubit, jako se chlubil Jóbem.  Pak je tu také radost. Je velmi důležité mít touhu dělat Bohu radost.  Protože toužíme poznat, čím mu tu radost můzeme v životech udělat. Pokud tytoj věci jsou našim cílem, přijdou i další věci jako ovoce dobrých skutků a růst v poznáni Boha, posilnění tím, jak se oslavuje v našich životech ve všech situacích, růst ovoce Ducha svatého v nás a radostná vděčnost, že nám umožnil mít podíl v jeho nebeském  království, tedy mít podíl na jeho slávě, moci i svatosti.