„….neboť jsme se doslechli o vaší víře v Krista Ježíše a o lásce, kterou máte ke všem svatým. Obojí pramení z naděje, která je pro vás uložena v nebi, jak už jste slyšeli, když slovo pravdy, totiž evangelium, přišlo k vám. To nese ovoce a rozrůstá se po celém světě a stejně tak je tomu u vás již ode dne, kdy jste je uslyšeli a opravdově poznali Boží milost.“  Koloským 1:4‭-‬6 B21
Evangelium je vlastně zpráva o naději ve věčný život s Kristem. Je naděje v to, že Kristus nám připravuje příbytky v jeho Království. Je to naděje v usmíření s Bohem a v odpuštění. Jak píše Pavel v listě Koloským z této naděje pramení dvě řeky. Víra a láska. Pokud lidem kážeme jen pokání a Boží soud, pokud vzbuzujeme v lidech strach, pak nekážeme evangelium. Lidé potřebují vidět naději, aby mohli jít za ní. Bez naděje není možné, aby rostla víra, nejen rostla, ale byla vzbuzena v nás. To samé platí o lásce. Pokud evangelium, které káži vzbuzuje strach, nemůže vzbudit v nás lásku k Bohu. Naopak naděje v odpuštění, naděje v setkání se s Boží láskou a samotné setkáni s ní v nás lásku k Bohu probouzí.

Je důležité, jak evangelium přinášíme. Vždyť již samo o sobě znamená dobrou zprávu a každá dobrá zpráva přináší naději.