(pokračování)
„Během čtení budete sami moci poznat, jak rozumím Kristovu tajemství, které Bůh v předchozích dobách lidem neodhalil, ale nyní je skrze Ducha zjevil svým svatým apoštolům a prorokům: že totiž pohané jsou skrze evangelium spoludědicové, součásti téhož těla a spoluúčastníci jeho zaslíbení v Kristu Ježíši.“
Efeským 3:4-6 B21
„A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.“ Galatským 3:29 B21
Naše dědictví je samo o sobě Božím zaslíbením. Zaslíbení nebo-li slib je něco, co na rozdíl od Boha my lidé nepovažujeme za důležité. Mnoho slibujeme a mnoho slibů neplníme. Dnešní doba spěje k tomu, že slib nic neznamená. Nikdo na něj nedá. Například o politicích se říká, že když politik řekne ano, znemná to, že může být, pokud řekne může být, znamená to ne, řekne-li však ne, není to politik. Reklamě, která je plná slibů, stejně jako politická scéna, nikdo nevěří. I my sami často zapomínáme na to, co jsme slíbili. Nebo slibujeme věci, které pak nemůžeme splnit. Ježíš nás upozorňuje na jednu velmi praktickou věc: „Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.“ Matouš 5:37 B21 To, co je nad, je to, co nemohu splnit, když dám slib. A my toho nemůžeme mnoho slibovat, protože opět jak říká Ježíš: „Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým.“ Matouš 5:36 B21 Co mi můžeme zaručit? Copak vůbec víme, co bude zítra? …. Plané sliby lidstva vedou k tomu, že dané slovo nemá žádnou váhu. Dokonce ani psané sliby a smlouvy. Dříve byl slib daný mužem považovaný za platnou smlouva. Dnes? ( Naše ano nebo ne také znamená stotožnění se s tím, co říkám, pokud říkám ano, ale myslím ne, je to od zlého, ale o tom jsem již psal.)
To je cíl zlého, aby lidé nevěřili navzájem dávaným slibům. Čím více žijeme v tom, že nemohu věřit tomu, co mi lidé slíbili, tím více nejsem schopen důvěřovat Božím slibům, nejen důvěřovat, ale vůbec chápat, co je vlastně Boží slib. Ti však, kteří začali důvěřovat Bohu, zjistili, že Bůh je ten, který nezapomíná na své sliby a plní je. To je velmi důležitá zkušenost pro náš život. Zvlášte v dnešní době. Veškerá naše víra a naděje je postavená na slovu – slibům, které nám dal a dává v Písmu. Vírou v Ježíše získáváme také přistup ke všem slibům, které nám v bibli dává. V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží.
2 Korintským 1:20 B21
Porozumět tomuto dědictví je velmi důležité. Jak jsem již napsal pokud jsme nedospělí, pak jsme sice právoplatní dědicové, užíváme si tohoto dědictví, protože z něho žijeme a ono o nás pečuje, ale nemůžeme s ním volně zacházet. Pokud dospíváme, pak se od nás očekává, že se postupně budeme stávat těmi, kteři s ním budou správně hospodařit, správně ho používat. Přesunuje se to najednou z péče o nás na vlastní hospodaření s dědictvím. Najednou zjišťuji, že se musím strarat já sám o sebe a mám k tomu používat dědictví, které jsem zdědil. Ono se před tím o mne staralo samo-nebo spíše Bůh sám svá zaslíbení na mne uplatňoval. Dnes musím dědictví uplatňovat sám na sobě, ale také směrem k jiným. Uplatňovat vírou, že Bůh je pravdomluvný a jeho slovo věrné a nikdy nepomine. Často jsme překvapeni, že v našich křesťanských životech ustane čas, kdy se před námi otvírali všechny dveře, kdy jsme nemuseli nic, protože vše potřebné, ale i nad to hned přicházelo do našich životů, potkávali jsme to na své cestě. To proto, že o nás pečovalo naše dědictví. Pak přichází chvíle, kdy Bůh chce, abychom my sami uchopili své dědictví – jeho zaslíbení – a začali z něj žít. Pokud tomu neporozumíme, začneme si myslet a stěžovat si na to, že nás Bůh nemá rád, že nám přestal žehnat apod. Nebo začneme hledat na sobě chyby, pro které to „přestalo fungovat“. Je to často mnohem jednodušší. Stačí uchopit své dědictvi – zaslíbení a vírou ho začít naplňovat ve svém životě, na své cestě do Božího království.
(pokračování příště)