(pokračování)

2. Dědici spravedlnosti. „Vírou Noe, varován o tom, co ještě nebylo vidět, v Boží bázni postavil archu, v níž se zachránila jeho rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry.
Židům 11:7 B21  Spravedlivými se stáváme vírou v Krista. Spravedlivý je ten, kdo nemá na sobě špínu hříchu. Kdo není ušmudlaný denodenním hříchem, který se na nás tak lehce přilepí. Bůh věděl, jak nemožné je pro naše tělo nepošpinit se hříchem, proto nám dal možnost vyznávat hříchy každý den, každou minutu, proto se jeho milost obnovuje každého rána. Naším dědictvím však je spravedlnost, která nebude udržovaná stálým pokáním, protože v Božím království nebude hřích a hříšnost, o kterou bychom se mohli pošpinit. Jsme na cestě k tomuto dědictví. Mnohá trápení a vnitřní boje,  neklidný spánek nám právě přináší boj s našim tělem. Přesto vidíme postupná vítězství a spravedlnost, která přichází skrze víru. Krok za krokem. Ta úplná, která je bez bojů na nás teprve čeká. Ta je součástí  našeho dědictví.  „Stezka spravedlivých jak paprsek světla víc a víc září, až se rozední“. Přísloví 4:18 B21  „Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“ 2 Timoteus 4:8 B213.

Samostatnou kapitolou našeho dědictví jsou zaslíbení. Již proto, že právě tuto část našeho dědictví Božích dětí si můžeme nejvíce užívat tady na zemi. Tady a dnes.

(pokračování příště)