(pokračování)

Asi by mělo stačit říct, že jsme se v Kristu stali Božími právoplatnými dětmi. Zjistil jsem, že nestačí. Každý má jinou zkušenost z toho být dítětem, máme jinou zkušenost co synovství znamená. Jedním z důležitých práv, které patří právoplatným dětem je dědičné právo. Právo na dědictví.  „Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem. A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!“ A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.“ Galatským 4:4‭, ‬6‭-‬7 B21
„A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě. Římanům 8:17 B21 Rád bych vysvětlil, jak Boží dědictví a spoludědictví funguje. Mnozí z nás jsme přesvědčeni, že se stávame dědici až po smrti toho, kdo nás dědicem ustanovil nebo po němž právoplatně dědíme. Není to však pravda. Jsme-li dětmi, jsme dědicové již od svého narození. Když se narodí rodičům dítě, narodil se jim zároveň dědic. My již vlastně užíváme společně s rodičem svého dědictví. Jsme z něho živeni, zaobstaráváni…, dokonce s ním můžeme částečně nakládat, když nám rodiče dávají kapesné, kupují z něho byty…. Dědictví je to, co již naše rodiče mají, co jim patří a co během života získají. Jen nemůžeme o tom rozhodovat, dokud nás k tomu sami nepřizvou. To, že jsme dědici nesouvisí se smrtí rodičů, ale s tím, že jsme jejich děti. Pokud by dědictví souviselo se smrtí rodiče, pak bychom se nikdy Božího dědictví nedočkali, protože Bůh je věčný,  nikdy nezemře. Pokud děti rostou v poslušnosti a učí se zacházet s dědictvím – majetkem, financemi, dobrým jménem rodičů… – pak rodiče nemají problém s postupným předáváním správy nad částí jejich dědictví nebo nad jejich celým dědictvím ještě za jejich života. Podobně je to s Božím dědictvím. Pokud se vírou v Krista a přijetím Ducha svatého stáváme Božími dětmi, stali jsme se také dědici s polu s Kristem. Náš prvorozený Bratr Ježíš je tím, kdo může plně také plně spravuje Boží dědictví – Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Matouš 28:18 B21 My, přestože jsme jeho spoludědicové, se musíme učit spravovat toto dědictví. Nejdříve se radujeme z toho, že jsme z tohoto dědictví zaopatřováni skrze našeho staršího Bratra Ježíše, později začínáme s části tohoto dědictví hospodařit, učíme se ho používat. Pokud jsme poslušní Duchu svatému, pak se učíme rychle a je nám ta část spoludědictví, kterou jsme se naučili použivat předána do správy. Nejde zde o čas, jak dlouho se učíme, ale o to, jak jsme se stali poslušní Duchu svatému, jak jsme se dokázali s ním sjednotit. Tak postupně v jednotě s Kristem přebýráme správu nad svým dědictví. Je to proces, krok za krokem. Další otázkou je, co je tím dědictví, které se učíme spravovat.

(pokračování příště)