Jednou mi nadřízený řekl: „Pokud nejde o život, o nic nejde.“ Každý den se rozhodujeme, co je skutečně důležitějši? Co například počká a v čem musíme jednat okamžitě? Nejde však jen o věci a situace, ale také o nás samotné. Jsme důležití nebo nejsme? Jak nás pohled na nás samotné v této oblasti ovlivňuje? Cítíme se významní nebo zapomenutí. Jsme VIP ve svých očích nebo se cítíme bezcenní. Jak se vidím já? Jak ty? Je pro nás důležitější, jak se vidíme sami nebo jak nás vidí druzí? Je to mnoho otázek a to, jak si na ně odpovídáme vlastně velmi silně ovlivňuje naše životní cesty a také naše duchovní cesty. Někdy na tom, jak vidíme sami sebe je vidět náš duchovní růst. Pavel píše: „Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. 1 Korintským 4:3-4 B21“ Pavel byl velkým Božím služebníkem, ale i on rostl v duchovním poznání. Můžeme to vidět právě na tom, jak mluví sám o sobě. Na počátku své služby se řadí mezi ty velké apoštoly, pak se vidí jako nejmenši z apoštolů, ještě později říká, že se ani nemůže nazývat apoštolem a nakonec se považuje za otroka Krista. Co naše oči vidí, když se podívají do zrcadla?
Zažil jsem „silné jedince“, ty kteří si o sobě mysleli, že jsou silní vůdcové, kolabovat v krizových situacích a „slabé“, ty, kteří o sobě stále pochybovali, jednat v podobných situacích v autoritě a statečně. Podle čeho určujeme, kdo je silným jedincem a kdo slabým článkem. Podle vlastních měřítek? Co jsou ta naše měřítka?
Náš problém je, že si mnohé o nás samotných dokážeme omluvit nebo přizpůsobit (a to i Písmem) podle toho, jak chceme vypadat před sebou nebo před ostatními. Vytváříme si vlastní tváře. Pak ovšem ztrácíme kontakt s realitou, s pravdou nebo se dostáváme pod tlak, protože si uvědomujeme tento rozdíl a máme strach z toho, že to bude odhalené. (Právě krizové situace a tlaky odhalují to, co je skryté. Ať v dobrém nebo ve zlém.) Na jedné straně se dokážeme přeceňovat a uvádět sami sebe do pýchy, na druhé se nedocenit a považovat se za neschopné. Obojí nás vede mimo Boží cesty. Někdy tak o sobě přemýšlíme pod tlakem a posuzováním od jiných lidí, nebo srovnáváním se s nimi. Potřebujeme však vědět kým skutečně jsme, jakou máme hodnotu a hlavně jaké je naše postavení v Kristu Ježíši.
Kým jsme? Již jsem nedávno o tom psal. Dnes z jiného verše. „Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem, ale vzácnou krví Kristovou!…“ 1 Petr 1:18-19 B21 „Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní?“
Římanům 8:32 B21
Jsme natolik vzácní, že za nás byla prolita krev. Boží krev. Svatá krev. Jsme vzácní pro Boha. Jeho obětování vlastního Syna nás staví na úroveň Božích dětí. Božích synů a Božích dcer. To je kým jsme, pokud jsme vydali své životy Kristu a přijali Ducha svatého do svých životů. Odpověď na první otázku kým jsme tedy zní: JSME PRÁVOPLATNÝMI BOŽÍMI DĚTMI.
Zde máme také odpověď na druhou otázku, jakou máme hodnotu. NESMÍRNOU. HODNOTU BOŽÍ KRVE, KTERÁ BYLA ZA NÁS PROLITA. Obětováním Syna za nás, nám Bůh přiřkl stejnou hodnotu jako oběti, kterou za nás obětuje. Máme tak velkou hodnotu, jakou hodnotou jsme byli vykpoupeni.
Odpověď na třetí otázku je delší. Kým jsme a jaké je naše konkrétní postavení v Kristu.
(pokračování zítra)