(pokračování)

Billy Graham a  Charles Templeton byli vrstevníky a oba nadějnými a uznávanými evangelisty. Templeton však stále více dával přednost na pochopení věcí, na kreativnost myšlení, které jak tvrdil máme od Boha. Nechtěl se vzdát svého myšlení. Graham pak více a více vnímal, že když věří Písmu, i když možná všemu nerozumí a nechápe, přichází více moci skrze tuto víru do jeho kázání.  To byl zásadní rozdíl v jejich životech. Oba na počátku uvěřili v Krista a jeho oběť a oba to roky raké kázali. Templeton byl dokonce považovaný za nejtalentovanějšího mladého muže dnešní Ameriky. Templetona však jeho upřednostnění myšlení dovedlo k odpadnutí od křesťanství.  Sám o tom mluvil v tom smyslu, že již není v kontaktu s církví, i když má pro ni velké pochopení. Hovořil o tom, že nemohl dál rozumově přijímat křesťanství a Boha nazývat svým Otcem. Naopak Billy Graham dál kázal Krista a skrze jeho službu se obrátily milióny lidí a stovky miliónů jich slyšelo evangelium.

Pokud není pro někoho návratu, pak pro ty, kteří odpadnou od víry, kterou předtím poznali. Bez víry není možné se navrátit, zahozením víry jsem zahodil i oběť Krista, kterou jsem již poznal se vším všudy a musel bych pak znovu, jak Pavel píše, Krista ukřižovat. Pokud však upadám do slabostí – hřichů, pokud se nechávám svést, ale víra ve mme zůstává, mohu kdykoli činit pokání a navrátit se ke Kristu a Otci, protože Bůh je věrný. Každý den je pro nás nová milost. Pokud jsme byli obelhaní ďáblem, že se nemůžeme vrátit, dnes učiňme pokání, požádejme Otce o odpuštění a vrhněme se zpět do jeho milující náruče.