(ppkračování)

Ve čtvrtek jsem slyšel svědectví, které se vztahuje k tomuto tématu. Bratr vyprávěl o tom, jak moc byl zklamaný vztahy v církvi a také samým sebou, že se rozhodl nejen nechodit do církve, ale vrátit se i ke starému způsobu žovota. Tedy k podvodům, drogám, smilstvu…Byl pevně rozhodnutý se vrátit a své rozhodnutí začal uskutečňovat, přesto se to nestalo, protože to prostě již nešlo. Chtěl, ale v praxi to už nešlo. Pak se opět vrátil a od té doby slouží Pánu s vřelým a otevřeným srdce. Něco podobného jsem zažil také sám na sobě. Bůh v Písmu mnohokrát volá ke svým dětem, aby se vrátili k  němu po tom, co odpadli. Ve staré smlouvě i nové. Ve Zjevení… Vždy je to spojeno s činěním pokání. I já i můj bratr jsme věděli, že to naše chtění se vrátit ke starému životu není Boží. Nikdo nám nemohl vyrvat ze srdce víru, že Ježíš za nás zemřel, proto díky Boží milosti jsme se vrátili, ale s pokáním, věděli jsme, že odejít byl ten největší nesmysl, co jsme chtěli uskutečnit. Byla v nás víra v Krista, kterou jsme si nazasluhovali, ale byla tam, Bůh nám ji nevzal. Najednou jsme viděli rozdíl mezi starým a tím, co pro nás Kristus udělal. Naše oddanost Bohu ještě vzrostla. Jakub píše, že ne všechno je hřích k smrti a má pravdu. Víme sice, že hřích je hřích a za hřích je smrt, ale také vime, že vše, co Bůh dělá je dobré. Někdy nám vadí některé věci na lidech více, než momentálně vadí Bohu. Je to proto, že Bůh je na rozdíl od nás dokonalý ve své trpělivosti, lásce, věrnosti a milosrdenství. Ví, jak probýha změna v nás, v našem myšlení a jedná s námi krok za krokem. Například to, z čeho jsme nebyli Duchem usvědčováni na počátku našeho obrácení, dnes vidíme jako hřích, s kterým chce Duch svatý, abychom jednali. Před lety nás z toho neusvědčoval, protože jsme nebyli tak daleko, abychom to například byli schopni přijmout, pochopit nebo s tím jednat, byť s jeho pomocí. Bůh velmi dobře ví, jak a kdy s námi jednat. Je to také o hloubce poznání Boha a chozeni s ním. Naše poznání bylo omezené více, než je dnes. Lidé však také vidí naše nedostaky, hříchy a my jejich,  ale pokud se nenecháme vést Duchem svatým, pak nevidíme nad bratrem, sestrou Boží milost a Boží práci s ním. Začneme soudit a vyhrožovat odpadnutím. Ďábel toho rád využije, aby si přisadil a trápil nás například skrze Pavlův verš a zpochybnil naše spasení, Boží lásku a Boží milost. Odpadnutí, o kterém Pavel píše je něco jiného. Ježíš říká, že hřích je v tom, že nevěří v něho. Odpadnutí souvisí se ztrátou víry. Pokud mám víru, mohu činit pokání a vrátit se. Bůh je natolik věrný, že vyznávámeli své hříchy, on je nám odpouští. (1Jan 1:9)  Ďábel ti chce však namluvit, že nemá cenu dělat pokání, když jsi padnul. Chce ti namluvit, že se již nemůžeš vrátit, protože již není cesta návratu k Bohu skrze Krista. To není pravda! Bůh říká navrať se, udělej pokání a navrať se, já tě přijmu. Pavel, podle mne, má na musli něco jiného, zde se jedná předevšim o ztrátu víry ve spasení skrze víru v Ježíše a jeho spásotvorný čin na kříži, jeho zmrtvých vstání… Pokud jsme opustili tuto víru, tak jako agnostici, kteří postavili spasení na poznání, byť poznáni Božích věcí, ale ne na víře v oběť Ježíše, pak není návratu. Přestoze na počátku byla jejich víra v Krista. Uvedu příklad dvou známých služebníků Billyho Grahama a Charlese Templetona.

(pokračování zítra)