Určitě jste již slyšeli někoho hovořit o tom, že ten či onen nebo ta či ona mi vzali víru. (V Krista)  Kdyby nebylo toho a toho, neztratil bych víru (V Krista). Je to hrozné obvinění. Navíc hloupé.  Víra v Krista je dar od Boha. „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. Jan 6:44 B21 Pokud jsi jednou poznal pravdu, nemůže ti ji nikdo vzít, ani ji nemůžeš ztratit. Je v tobě. Jen se od ní můžeš odvracet, ale vždy budeš vědět, že Kristus je živý, že je Boží Syn, že za tebe zemřel. To ti již nikdo nevezme. Ani zklamání z lidí, ani zrada, ani žádná jiná situace. Takové výroky jsou jen pokus svést na druhého, že nechci odpustit, že nechci opustit lásku k mamonu, že se mi nechce bojovat se svými tělesnými sklony, že si chci dělat, co chci… není to nic více, než jen výmluva. Víra je o vztahu s Bohem, ne o vztahu s lidmi. Můj vztah k lidem je ovlivněn vztahem k Bohu. Pokud budu milovat Boha, budu milovat i člověka. Pozor, věřit a milovat jsou dvě rozdílné věci. Tento vztah má velký vliv na to, jak mocně Duch svatý působí skrze nás. Pokud nemiluji Boha, nebudu milovat ani lidi a nebude se tedy ani skrze mne k nim projevovat Boží milosrdenství a soucit. Když se díval na zástupy (Ježíš), byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. Matouš 9:36 B21 Někdy se snažíme protlačit nějaký zázrak nebo zvrátit situaci svou vírou, nebo přesvědčováním sebe samých o své víře. Opakujeme věřím, věřím, věřím, že to uděláš, že se to stane…, ale je to jen naše přání, které se snažíme uskutečnit skrze naši lidskou vírou, do které se ještě ze všech sil nutíme. Jindy se snažíme Boha ukecat, aby to udělal. Vyjmenováváme všechny důvody, proč by to měl udělat. Přes naši velkou snahu se však nic neděje.  Nějak jsme zapomněli na Ducha svatého v nás. Mu máme dát k dispozici své tělo, aby dělalo skutky, které chce skrze nás dělat. Náše ústa, aby on se skrze  ně modlil (to je pak modlitba v souladu s Boží vůlí) a vyhlašoval uzdravení, vysvobození z pout a okovů, požehnání,  naše ruce, aby je on vkládal na lidi… . A to vše jak on sám chce. Místo abychom se nutili do víry, místo, abychom ukecávali Boha, potřebujeme se ptát Ducha svatého, co chce dělat, co chce říkat a dát se mu k dispozici. Mít s ním neustálý rozhovor. Vnímat ho, když nakupujeme, když hovoříme s lidmi, když se díváme na televizi…., vždy je s námi a má nám co říct a především chce být s námi. I ve vztahu mezi lidmi to funguje podobně. Lidé jsou sice spolu, ale často každý přitom někde jinde.  Pak ten vztah je nefunkční. Stejně nejsou spolu. Často podobně fungujeme s Duchem svatým. Pokud budeme mít skutečný vztah s ním, budeme s ním rozebírat věci, které vidime, slyšíme, které chceme dělat, budeme s ním mluvit a naslouchat mu, budeme tedy společně žít, pak budeme mít stálou a dokonalou modlitbu. Lidé, kteří takto žijí spolu, se po čase začnou podobat tomu druhému. Stejně myslí, stejně mluví apod. Tak je to i se vztahem s Duchem svatým. Začneme časem stejně přemýšlet, mluvit a jednat. Začneme se více podobat Ježíši Kristu. A to včetně mocného působení.