(pokračování)

Ty největší spory kolem křtu se týkali těchto věcí:

a) křest velmi malých dětí (novorozenců) – ano/ne

b) křest ponořením nebo stačí pokropit – ano/ne

c) je křest vstup do církve – ano/ne

c) je křest spásotvorný – ano/ne ( to znamená, zda je potřebný ke spasení)

Myslím, že je důležité začít třetím bodem. Je křest důležitý pro spasení člověka? Co myslíte? Někde se vyučuje  že ano. Já osobně si to nemyslím. Věřím, že je důležitý, ale není podmínkou ke spasení. Spasení je z víry a ne ze skutků. Křest je jen důsledek víry. Je to skutek, který následuje po obrácení se k Ježíši a vydání našich životů pod jeho autoritu. Vírou byli zachraněni Abrahám, Izák a Jákob. Oni byli spaseni vírou, ale nebyli pokřtěni. Pokud by spasení stálo křtu, asi bychom se s nimi v Božím království nesetkali. Oni v něm však jsou. Ale také Noe. Uvěřil Bohu, poslechl a stavěl archu, a proto se neutopil on ani jeho rodina. I oni prošli vodou, ale předcházela víra a poslušnost. Plavba na moři byla jen důsledek víry a poslušnosti. Izraelité prošli rozděleným mořem a právě na jejich příběhu apoštol Pavel vysvětluje, že nestačí křest. Oni byli pokřtěni v oblaku, který je provázel, mořem, kterým prošli, byli tím spojeni s Mojžíšem,  a přesto mnozí nedošli. Zemřeli na poušti. Dokonce je napsané, že jedli a pili stejný duchovní pokrm a nápoj, kterým byl Kristus. Ten je po celou dobu doprovázel. I tak ve většině z nich Bůh nenašel zaslíbení. (1.Korintským 10; 2-5) To bylo zaznamenáno pro nás, pro naše poučení. Znám pár těch, kteří se nechali pokřtít a mysleli si, že mají hotovo, že mají zajištěné spasení. Dál však nepřestali žít v hříchu a to je nakonec odvedlo úplně od Pána, v kterého předtím uvěřili a vyznali jako svého Pána. Naopak lotr na kříži vedle Ježíse,  který v něho uvěřil, neměl šanci se nechat pokřtít, přesto dostal od Ježíše zaslíbení, že s ním bude u jednoho stolu.

Podobnéje to Janovým křtem ku pokání. Lidé přicházeli za Janem v nějaké naději, naslouchali mu, uvěřili tomu, co říká a nechali se pokřít na znamení svého pokání. Zde křest nebyl samotným pokáním, pokání museli lidé udělat předtím než se nechali pokřtít. Ve svých myslích, ve svém srdci, a mnozí i svými slovy. Vidíme to na slovech apoštola Pavla. Pavel jim řekl: „Jan svým křtem vedl lidi k pokání a vyzýval je k víře v toho, který měl přijít po něm – v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. Skutky 19:4‭-‬5 B21 Vedl ku pokání.
Podobně je to se křtem, o který se bratří stále přou. Křest symbolizuje, že spolu s ním (Kristem) jsme zemřeli (starému životu). To je naše ponoření a spolu s ním budeme žít (nový život). To je naše vzkříšení, vynoření se z vody. Tak to z Písma chápu já. Má to být znamením pro svět i pro nebe. Vyjádření našeho vztahu s Kristem a symbolické svědectví našeho rozhodnutí. Vyjádření předělu mezi našim starým a novým životem.  Je tady však něco důležitějšího pro věčný život. Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Římanům 8:9 B21 je to Duch svatý v nás. Můžeme se nechat pokřtít, ale pokud nemáme ve svých životech Ducha svatého, pokud nepřebývá v našich tělech (ve našich tělesných nádobách, v chrámu Božím), pak nepatříme Kristu a křest vodou na tom nic nezmění. Pokud však jsme naplněni Duchem svatým, kdo nám zabrání, abychom se dali pokřít i ve vodě? Samozřejmě to je možné i obráceně nebo najednou. Ale vždy jde o naše upřimné hledání Boha a víru v Ježíše. Víru, kterou nám dává Bůh.

(pokračování příště)