Není sice ráno, kdy většinou píši příspěvky, ale naopak večer, ale potřeboval jsem si odpočinout po návratu z Anglie. Nevím, kdo v Anglii hovořil příběh o malém zatoulaném psu, ale velmi mne to zaujalo. Nad malým zatoulaným psem se slitoval jeden člověk. Vzal ho domů, pořádně ho vykoupal, dal mu najíst a připravil pro něj pelíšek. Pejsek se najedl, uvelebil se v novém pelíšku a spokojeně usnul. Pán ho každý den krmil a staral se o něj. Bylo zajímavé, že pokaždé, když se najedl vyrostl ale hned s ním rostl i jeho hlad. Každý den jedl více a více. Až se stalo, že jeho pán neměl, co mu dát na jídlo. Stalo se něco neuvěřitelného. Z toho malého, úbohého a zatoulaného pejska se najednou stal vlk, který začal řvát, cenit zuby a chtěl svého pána sežrat, protože neměl, co jíst. Nevím, jak to dopadlo, to jsem již neslyšel. Když jsem nad tím přemýšlel, vzpomněl jsem si také na pohádku o Červené Karkulce. Oba příběhy měly a mají něco společné. Ano, ani ten pán pejska, ani Červená Karkulka nepoznali na první pohled, že jednají s vlkem. Již jako malý kluk jsem tomu nevěřil. Říkal jsem, vždyť to musela Karkulka poznat! Nepoznala.
I Ježíš a Pavel mluví o vlcích: Matouš 7:15  „Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Skutky apoštolské 20:29  „Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.“ Je těžké rozpoznat vlka od ovce. Aspoň hned. Ani nevím, zda vlk musí být vlkem vždy již od narození, nebo jen časem ovce zvlčí. Nevím. Vím však, jak se to nakonec pozná. Když najednou ovečka nedostane to, co chce, po čem touží, co si myslí, že musí mít a je jí to odepřené. Skutečná ovce si možná „pobečí“ a pak jde dál, v tom horším případě si najde novou pastvu, kde doufá, že najde to, co ji pastýř odepřel, ale vlk jedná jinak. Vlk řve a chce sežrat. Chce zničit tu, či onu církev, v které byl, která ho krmila a o něj se starala. Největší nepřátelé místních církví nebo obecně církve jsou ti, kdo do nich předtím patřili. Církevní historie je jich plná.
Takže dneska chápu, že Karkulka mohla ve vlku klidně vidět neškodnou ovečku, tedy babičku.

Nehledejme kolem sebe vlky,ale buďme obezřetní koho krmíme. Někdy prostě jen musíme zvolit půst, abychom to zjistili.
Matouš 10:16  „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice.