Být bohatý, není hřích. Špatné může být to, jak jsem bohatství získal nebo jak ho používám. V Písmu několikrát čteme verše, které nás mohou mylně dovést k myšlence, že bohatý člověk se nemůže obrátit k Pánu nebo, že bohatí nevejdou do Božího království. Verše za to  nemohou, ale to, jak je vykládáme. Když se podívám do Písma na bohaté, zjistím, že mezi ně určitě patří Abrahám, ale i Izák a Jákob se svými syny. O Josefově nesmírném bohatství nemůže nikdo pochybovat. Ale i Mojžíž, David a především Šalamoun. Někteří proroci jako Izajáš. Ale mnozí z předních křesťanů měli obrovské bohatství. (Setník, některé z žen, které provázely Ježíše….) Nemohu proto za slovo bohatý dát rovnítko se špatným nebo nespaseným. Je to vztah k majetku, který ukazuje na náš charakter a na to, co milujeme. Láska k mamomu není jen pro bohaté, ale jsou jí ovládání i chudí. Prostĕ to  nezáleži na tom, kolik majetku momentálně mám. Poznal jsem velké množství bezdomovců, kteři nemohli přijít k Pánu, protože milovali tak mamon, že honbou za ním se dostali až na ulici. Jiní na ulici stále snili o tom, že zbohatnou, o tom jak si budou žit v přepychu, že nebyli schopni slyšet evangelium. Jsou lidé i mezi křesťany, kteří musí mít stále nové věci, novinky z techniky, nové auta… a všechny peníze do takových věcí vkládají a z druhé strany na ně musí ještě více pracovat a pracovat, že nemají čas chodit do shromáždění, více mluví o tom, co chtejí pořídit, než o Božích věcech. Mohl bych psát a psát. Naše chudoba často plyne z touhy po majetku. Jednak ta duchovní, protože naši touhu obracíme směrem od Krista a pokud se pak modlíme, tak proto abychom něco hmotného získali, místo abychom se přiblížili osobně ke Kristu. Výsledkem je, že nic nedostáváme. Ani duchovně ani hmotně. Pak reptáme…, ale také nás tato touha dovede dělat věci tak, že nejsou čisté a správné. Pak se nemůžeme divit, že nás Boží požehnání nenavštěvuje. Pro touhu po mamonu nejsme schopni vidě dobré věci, které pro nás Bůh připravil. Včetně spasení. Jsou celé rody a zdevastované oblasti právě proto, že lidé touží po hmotných věcech a nedokáži být vděční za to, co mají. Pokud nejsme schopni si věci naplnit prací, protože pracovat neumíme, nevydržime nebo nemůžeme, pokud nejsme dobrými obchodníky, abychom si finance zajistili, pak nás tato touha dovede do heren a kasín, k podvodům a krádežím. Nakonec i svou chudobu začneme zneužívat k tomu, abychom naplnili touhu po mamonu.

(pokračování příště)