Dostal jsem pozvání do vánočního rozhlasového pořadu, který doposud vlastně sám moderuji. Pro tentokrát za moderátorský mikrofon zasedne někdo z kolegů. A také bude v jiném vysílacím dni. Nejspíše 8.12. To sice není zde tak důležité, ale pobavilo mne to. O to více mne rozesmálo téma. Pokoj. Vnitřní pokoj Boží. Já mám být hostem na toto téma? Já? To je legrace ne? Smál jsem se, když jsem téma poprvé uslyšel. Vzdyť jsem stále v jednom kole. Nepatřím mezi usedlé čtenáře bible, kteří rozvážně v řeči kladou slova Písma a jejichž hlas zní až neuvěřitelně pokojně. Ne, sem skutečně nepatřím ( i když bych si občas přál), stále něco řeším, někam cestuji, sháním, jsem na schůzkách a večer přicházím dost vyčerpaně domů. Když už je čas pak se snažím psát. Texty k písním, úvahy nebo přemýšlím o vizích, které mi Pán posílá nebo si pustím televizi a dedektivky. Mimo to se pohybujeme a sloužíme v prostředí, které  nepřináší pokoj, naopak přináší chaos, neklid, neustálý duchovní boj, pohybujeme se v prostředí, kde Boži řád je pro mnohé nepřítelem číslo jedna. Nedá se tedy říct, že se procházíme v pokoji. Proto se mi při první představě, že já mám mluvit o vnitřním pokoji, roztáhl obličej úsměvem a hlasitě jsem se rozesmál.

Později se mi to však rozleželo v hlavě. Jakou máme vlastně představu o pokoji. Co pro nás představuje slovní spojení „žít v pokoji“. V Božim pokoji. Uvědomil jsem si, že většina lidí ze sekulárního světa, kteří mne znají si myslí, že jsem pohoďák , který přináší pokoj. Ale nejlépe je se zeptat Stáni, mé ženy. Není to tak vždy. Přestože máme v sobě Ducha svatého, který je stejný s Kristem, tedy Kníže pokoje, přestože tento pokoj působí na lidi, se kterými se stýkáme, tedy přítomnost Ducha svatého, přesto mé chovaní se vždy nemusí zdát jako chování pokojného člověka. Má to především dva důvody. První je, že do pokoje (našeho) dorůstáme – ovoce ducha. Druhým je, že máme často zkreslenou představu o pokoji. Podobně jako o tichosti. Mojžíš byl nazván nejtižším člověkem, ale nedokáži si ho představit, že by při tom všem, co s lidmi prožíval, byl příliš tichý, že by nemluvil, mluvil tiše, nerozčílil se… podobně je to i s pokojem. Pokoj, chození v pokoji je úplně něco jiného, než si mnoho z lidí myslí. O tom však zítra.

(pokračování zítra)