Jsme doma z dovolené jen pár dní, ale nějak se to vše rychle vzdaluje. Přemýšlel jsem o tom, co mi z ní zůstalo. Síla jít dál? To nevím, myslím, že to ne, ta je u Boha. Zažitky? Ty taky rychle dojdou do zapomnění. Nakonec zůstane jan pár vzpomínek a ostatní se ztratí v nenávratnu. Asi to známe všichni. Podle povah si uchováváme vzpomínky na ty dobré věci nebo jen na katastrofy. Někdo uchovává fotky. Podíváme se a řekneme si: „kde se to fotilo, to si ani nevzpomínám“ nebo „no jo, už vím, ale bez té fotky si na to ani nevzpomenu“. Během života nabereme mnoho zážitků. Drtivá znich zapadne a již si je nikdy nepřipomeneme. Ty zbylé si možná připomeneme, ale je to již za námi. Nedá se to znovu prožít. Lidé pak touží po nových a nových zážitcích. Žijeme v době zážitků. Dokonce někteří si na zážitcích postavili obchod. Zážitky odchází, proto jich budou mít lidé vždycky nedostatek. Je mnoho těch, kdo se stále jen honí po zážitcích.

Tak nám to může fungovat i v našem křesťanství. Hledat zážitky, pocity. Jdeme si pro modlitby, protože jsme cítili při těch minulých nějakou sílu, pokoj, prostě jsme si užili přítomnost Ducha svatého. To pak odejde a zůstane pocit, že Bůh se mnou není. Tak potřebuji opět někoho, kdo na mne bude vkládat ruce a já si opět prožiji několik minut dobrého pocitu z Boží přítomoti. Dokonce to mohu hodnotit, zda to bylo lepší nebo horší než minule. Nebo u někoho jiného, který se za mne modlil. No a už se těšíme opět na příští týden, na konfrenci… a když se sejdeme s ostatními křesťanskými zážitkáři, tak ty zážitky začneme vybalovat a často nás to vede k souzení služebníků. Nic proti mrazení, pocitu Boží přítomnosti při modlitbách, různým projevům, naopak vždyť je to především o přítomnosti Ducha svatého, ale pokud zůstane jenom zážitek, pak to nepřineslo ovoce. Potřebujeme mít nejen zážitky, ale především má v nás růst ovoce Ducha svatého. Má v nás zůstat něco trvalého. Pokud potřebuji stále vyžadovat modlitby pro zážitek, pro pocit Boží přítomnosti, pak mám nejspíše problém věřit, že Bůh je stále se mnou. Že Duch Boží je přítomný v mém životě a mohu tyto věci prožívat vždy, i když se za mne nikdo nemodlí. Potřebujeme být více lidé víry než zážitkoví křesťané. Potřebujeme se nechat Boží přítomností promněňovat. Vždy by taková setkání měla přinést změnu do  našeho života, ne jen pocit a zážitek. Pokud budu prožívat intimní setkání s Bohem, nebudu se honit za křesťanskými zážitky. Jde o víc. Jde o věčný život s Bohem. Jde o samotný láskyplný vztah  mezi mnou a Kristem.