Nejsem zrovna řidič, který by příliš dbal na to, aby auto, kterým jezdím odráželo obraz jako zrcadlo. Jinými slovy je častěji od nečistoty z cestování a já nepatřím mezi ty, kdo by kolem něj běhali a každý den ho leštili. Dokonce v době, kdy jsme neměli garáž, se občas stalo terčem pro pisálky humoristy, kteří nechávali na jeho sklech nejrůznějíší vzkazy. Je pravdou, že někdy člověk za to nemohl. Když jsme bydleli v Brně nad přehradou, přinášel vítr prach z jižních polí a pravidelně ho nechal usedat na naše zaparkovaná auta. Někdy i několikrát za týden. Hlavně hned po té, kdy jsem auto nechal umýt. Občas ho i s míchal i s prachem z okolních stavenišť.
Když jsme o dovolené přejeli hranice do Bulharska, mé sebevědomí v této věci značně stouplo. Každou chvíli jsme míjeli nebo nás předjíždělo auto, jehož skla by se dala používat místo školních tabulí. Potkávali jsme mnoho neskutečně zaprášených aut. Přitom jsme jeli po celkem dobré asvaltce. Vysvětlení jsem dostal hned po dojezdu do cíle. Byli jsme se projít po městě. Hlavní třída a několik málo hlavních ulic byly vyasvaltované, ale všechny ostatní byly prašné. A to i ty, které vedly k drahým hotelům. Za každým autem, které projelo, se zvedl mrak prachu, který pomalu usedal na vše kolem včetně již tak dost zaprášených aut. Tak to bylo v turisty navštěvovaném městě, jak to muselo vypadat ve vesnicích a menších městech, kam turisté nejezdili. Pod nánosem prachu se však skrývala často nová a dobrá auta. Prach, přikryl jejich nový lak, utajil jejich mládí a spíše naopak jim dodal obraz opotřebeného, ne zrovna spolehlivého auta. Stačilo je však jen umýt a …

Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Jan 13:10 B21 V životě se pobybujeme velmi často po prašných cestách. Život není širokou dálnicí, ale častěji vede skrze uličky plné prachu, který víří lidé kolem nás a někdy i my sami. Usedá na nás. Nejde se tomu vyhnout, jinak bychom museli bydlet někde osamotě v jeskyni. Také život na zemi není a nebude spravedlivý. Denně se setkaváme s nespravedlností, lidským sobectvím, závistí… častěji než s láskou a pokojem. Život víří i prach. Ten na nás usedá. To vše se nás nějak dotýká a reagujeme na to. Ne vždy tak, jak bychom měli.
Pak se obviňujeme a klademe si otázku, jak je to tedy s naší vírou, spasením, znovuzrozením. Ježíš nám na to odpovídá slovy, kterými odpověděl Petrovi, který chtěl, být celý Ježíšem omytý protože se bál, že jinak nebude mít podíl na Božím království. Říká nám: „Již jsi čistý, pro slovo, které jsi slyšel a přijal, pro víru, skrze kterou jsi ve mne uvěřil, odpustil jsem ti a přijal tě.“ Bůh ví, jak je těžké žít, chodit po zemi a neumazat si nohy, proto Ježí říká, stačí omýt nohy. Co je umýt nohy? Někdy stačí přijít za bratrem, sestrou a vzajemně si vyznat z toho, co mi ten den ušpinilo nohy, jaký prach na mne dosedl. Jindy přijít k Ježiši a požádat  ho to, aby nám naše nohy umyl. Je důlezité jít spát s umytýma nohama, než se stále brodit otázkami o svém spasení a znovuzrození. Kdo je vykoupán v krvi Beránka (kdo Krista vyznal jako Pánu a dal mu svůj život) je čistý. Je jako to nové auto, které po celém dni je zaprášené, protože stálo v prašné ulici. Stačí ho umýt a hned je vidět, že pod prachem je nové a krásné v Kristu Ježíši. Tak jako ty.