Je deset. Zvedl jsem se z křesílka a vrátil se z terasy na pokoj. Musím přece jen nějaké věci sbalit a připravit auto na zítřek. Vracíme se a čeká nás dlouhá cesta. Půjdeme dnes ještě k moři, i když to vypadá, že bude pod mrakem? Asi by mi to nevadilo, ale najednou vnímám, že je „hotovo“. Že vše, proč jsme  zde byli, ať to byl odpočinek, moře i s jeho podnebím, očekávání změn, slova je dokonané. Možná jsem si neuvědomoval, pro co všechno jsme sem jeli, ale teď vím, že nic dalšího již nebude a další pobývání zde a čekání na zítřek je zbytečné. Tak proč neodjet teď hned? Opatrně se ptám Stáni, co by říkala na to, kdybychom jeli domů hned. Po chvilce mlčení souhlasí. Balíme a ve dvanáct vyrážíme.

Tak jsme doma nekonec dříve, než jsme plánovali. Více než patnáct set kilometrů probíhalo naprosto nad očekávání. Přes hranice a mýtné brány jsme projížděli bez zdržení a nakonec po sedmnácti hodinách jízdy a hodinové přestávce jsme dorazili domů. Bez známek velké únavy.

…, On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce. Kazatel 3:2‭, ‬11 B21

Bůh dělá všechno včas. Pokud Bůh dokoná, pokud to, na co jsme čekali udělá, nemá smysl dál čekat. Bůh vše dělá krásně a má to svůj účel. Je potřeba v tom, co v nás udělal začít žít a užívat to k jeho slávě. Jen tak docházíme k dalším mezníkům, ve kterých opět něco mění v nás nebo kolem nás. Nejde stále stát a čekat až to bude všechno dokonalé, protože dokonalost přichází postupně krok za krokem. Ano krok za krokem. Ne při stání. Bůh chce, abychom s ním žili, prožívali situace, jednali a nechali se každým krokem měnit k obrazu Ježíše Krista. A to vše v jeho čase. Je čas čekání a je čas vyjít.

Pokud věřím, že Bůh dělá vše ve správném čase, pak když v nás něco změní ať již charakter, myšlení, vlastnost… nebo nám dá zjevení, pošle slovo, pak určitě proto, že je čas, abychom „onu změnu“ začali žít a používat a nečekali další roky nečinně než přijde něco dalšího. Nepřijde dokud  nezačneme žít a používat to předcházející.

Je hotovo. Tak nebudu teď ani já přece čekat až do osmnáctého. Pokračuji.😊