Často si lámeme hlavu, hádáme se o to, co je nebo bylo spravedlivé a co ne. V čem spočivá spravedlnost. Někteří, i z nás křesťanů, se zastavujeme nad tím, jestli to či ono je spravedlivé a máme chuť  Bohu vytknout nespravedlnost. Vždy si najdeme nějaké zdůvodnění, proč tak uvažujeme a ani si neuvědomujeme, jak je takové naše myšlení zvrácené.

Myslím si, že potřebujeme poznat jednu důležitou věc. Boží svět není veden demokraticky. Netočí se kolem lidských rozhodnutí a lidského přemýšlení a hodnot. Svět i se vším na něm, tedy i s námi je stvořen Bohem a patří jen a jen jemu. Je to teokracie, doslova. Vláda Boha. Bůh sice člověka ustanovil správcem nad tímto světem, ale právě proto, že člověk si sám rozhodl, co může a co ne, přišel o tuto správu a předal ji knížeti temna. Satanu. A to se vším, včetně sebe samého. I přesto Bůh naplánoval, jak to pro člověka obrátit v jeho prospěch.

Je to vše o Bohu, jako o tvůrci a majiteli. Včetně spravedlnosti. On jediný může určit, co je spravedlivé a co ne. On je ten, kdo určuje pravidla a ne člověk. Co jsme mi lidé? Dnes tu jsme a zítra tu nemusíme být. Dnes můžeme mít mnohá poznání a zítra mít pomatenou mysl, dnes můžeme překonávat rekordy a zítra být na vozíčku. Co jsme? V koho vkládáme naděje? Koho obdivujeme? Člověka? Cha. Není nikoho, na koho bychom se mohli spolehnout. Nikoho, mimo samotného tvůrce života. Toho, kdo život dává, kdo jediný má moc nás zachránit. Toho, o koho se mohu vždy opřít. O Boha samotného.

Občas dostávám otázku ohledně Boží spravedlnosti. Ta většinou zní nějak takto: „Když uvěřím a  budu v Božím království, to tam bude taky několika násobný vrah, když uvěří?“ Když odpovím ano, tazatel se většinou rozčílí, že to není od Boha spravedlivé.

V evangeliu je zjevena Boží spravedlnost. Boží pohled na spravedlnost, který tak často nechápeme. Evangelium vychází od Boha a vrací se k němu nazpět. Ne však bez užitku. Vrací Boží děti zpátky k Otci. Vrací je skrze pokoru, protože evangelium přijímá pouze ten, kdo ví, že potřebuje odpustit, kdo ví, že Ježíš měl proč za něho zemřít. Když toto poznám, je mi jedno jak velký hříšník je někdo druhý. V tom je ta spravedlnost. Evangelium vyšlo z Božích úst a od Spravedlivého k hříšníkům, k padlému stvoření, aby se navrátilo zpět k Bohu s ospravdlněnými dětmi. Dětmi, které vírou v Krista byly započítany mezi spravedlivé.

Spravedlnost je v poddáni se Bohu. Pýcha se Bohu nepoddá, ani nepřijme zvěst evangelia, ale stéká po něm jako voda, aniž se ho nějak dotkne.

Engelium zjevuje Boží spravedlnost.