Dokončení

Často hledíme více na své okovy, než na toho, kdo nám je může sejmout. Hledíme více do tmy než do světla….  Pokud jsme uvěřili v Ježíše Krista, uvěřili v to, že byl, byl potrestán na kříži za naše špatnosti, vstal z mrtvých a je po pravici Boží v nebi, v to, že je živý a můžeme mít s ním vztah a ten vztah budujeme, byli jsme přeneseni do jeho království. Tedy pod jeho autoritu. Lidé si často myslí, že jsou neutrální. Tedy, že sice nevěří v Boha nebo v Krista a v nebeské království, ale také nevěří v Satana a peklo. Že jsou někde v neutrálním prostředí  někde uprostřed. Tak tomu není. Buď jsme pod autoritou jednoho nebo druhého. Vírou v Krista se dostáváme z moci Satana pod autoritu Krista. Pod touto autoritou jsme chráněni. Ďabel může jen obcházet jako lev řvoucí, ale nemůže na nás, protože nás ztratil. Ztratil na nás právo. Stali jsme se dětmi Božími. V tom je zásadni rozdíl. Může se nám stát, že se necháme ještě svést, nebo zastrašit řevem, někde pootevřeli dveře pro působení Zlého (nemá však na nás již právo), ale i s tím nám Bůh pomáhá i na to ve své milosti myslel. Máme něco, co nemohou mít lidé bez víry v Krista: „Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“ 1 Jan 1:9 CSP Bůh dal člověku svědomí. Většiny lidí se svědomí dotýká a ví o svých špatnostech a často je jejich špatné skutky trápí a mučí celý život,  ale jen věřící v Krista mohou přijít k odpuštení a očištění. Pokud nevěřím, nepřicházím.

Velkou pastí je pochybnost o Božím odpuštění. Pokud jsme upřímně žádali o odpuštění a odvrátili se od toho špatného, Bůh nám to skrze Krista odpustil. Tečka. Je mi odpuštěno a jsem očištěný.  Potřebuji jít dál a přestat se obviňovat a odsuzovat.

V boji proti hřichu, tedy proti Satanu, který stojí za naší svázaností hřichem, můžeme bojovat jak za sebe, tak za druhé. Máme dělat stejné skutky, které dělal Ježíš, když chodil po zemi. On sám o sobě prohlásil: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“ Lukáš 4:18‭-‬19 B21 I my máme vyhlašovat jako děti Boží, jako následovníci Krista a jeho mladši sourozenci propuštění zajatých (hříchem), soužených (hříchem), zaslepených (hříchem).  U koho jsou tito v zajetí, kdo se nás snaží dostat do zajetí? Víme to. Satan a to skrze hřích. My máme naopak právo přicházet a vyhlašovat propuštění zajatých. A to dokonce i sebe, když se nám to stane. Vyhlašovat léto milosti Boži nad sebou i druhými.

Nebojujme proti hříšníkovi, nesuďme ho ( a tím ani proti sobě samým, neodsuzujme se), ale  vyhlašme nad nimi svobodu. Léto milosti Páně.

Královské výroky se vždy vyhlašovali a ve chvíli vyhlášení začaly platit právě v tom místě, kde byly vyhlášeny. Vyhlašovali je speciálně určení lidé. I my jsme specialně určení lidé, abychom vyhlašovali svobodu lidem. I nám je dáno, že platí Králův výrok po vyhlášení na tom místě, kde ho vyhlašujeme.

Pamatujme si, že Bůh, Duch svatý chce jednat skrze naše těla. Nebojujme se svým tělem, neodsuzujme ho, ale odevzdejme ho plně k dispozici Duchu svatému, aby ho mohl používat a skrze něho se zjevovat. To je umrtvovat svá těla. Odevzdávat je Duchu svatému. To je ten nejlepší návod proto, abychom ho nedávali k dispozici Zlému.

Konec