Několik málo dní bych se rád zamýšlel nad hříchem. Pokud znám svého nepřítele, mohu proti němu úspěšně bojovat. Hřích je náš nepřítel a my ho musíme porážet. Nemůžeme si myslet, že jsme vůči němu odolní, když jsme uvěřili nebo spíše, že nás nechá na pokoji. Naopak. Číhá v našich dveřích, aby mohl vejít do nás a zabíjet nás.
Zkusme se zamyslet co je vlastně hřích.
Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“
Genesis 4:3-7 B21
Hřích čeká. Čeká ve dveřích. V našich životech je mnoho dveří, které jsou zavřené nebo otevřené. Hřích obchází a hledá, které dveře jsou pro něj otevřené. Hřích dychtí po člověku. Chce nad ním panovat. Bůh říká však opak, že jsem to já a ty kdo má panovat nad hříchem. Panovat nad hříchem je nepustit ho skrze dveře dovnitř, ale o tom příště. Často hřích nazýváme minutím Boží vůle, jindy hovoříme o něm jako o myšlenkách, které nás pokouší, nebo přímo pokušením. To vše je jen důsledkem hříchu , který vstoupil do našeho života, aby panoval, zotročoval a přivedl ke smrti. Je jedno jak se v nás projevuje. Jeho projev a podoba se mění podle naší touhy, která mu umožňuje mít moc nad námi, ale stejně stále je to jeden a ten samý hřích.
V šesté kapitole Řimanům se mluví o tom komu sloužíme. Hříchu? Spravedlnosti? Sloužime tomu, kdo je našim pánem. O našem těle často hovoříme jako o hříšném těle. To neznamená, že naše tělo je hřích, ne, je stvořeno Bohem, ale je slabé a podléhá hříchu. Nemá sílu mu odolat. To je to hříšné tělo. Aspoň do té doby, dokud mu bude vládnout hřích.
Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. Římanům 7:8 B21 Tomuto verši se budeme věnovat více, ale nyní jsme ho sem zařadil předevšim proto, abychom mohli lépe chápat, co je hřích. Verš hovoří, že se hřích chopil příležitosti a také, že vzbuzuje v nás všemožnou dychtivost. Nejsem to já, ale hřích, kdo to ve mně dělá. Pokud si to uvědomím, pak pochopím slova apoštola Pavla: „Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.“
Římanům 7:16-18, 20 B21
To, co pro tuto chvíli důležité je, že je tu oddělené mé já a hřích, který je ve mne.
Ještě jeden verš k zamyšleni nad tím, co je vlastně hřích. Ježís je pokoušeny skrze Petra k tomu, že nesmí zemřít (tedy aby minul Boží vůli pro sebe), přečtěme si, jak s tímto hříšným pokušením jedná, jak jedná přímo s hříchem: „Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“ On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“ Matouš 16:21-23 B21
Naše těla lehce podléhají moci hříchu, protože jim nabízí to, po čem touží, co se jim líbí. Tedy tělesné požitky. Výsledkem pak tělesnosti je: „Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.“
Galatským 5:19-21 B21
Satanu jde právě o to, aby lidé neměli podíl na Božím království.