J.A.Komenský píše o pravých křesťanech toto:

Je pravda, že jim zlý svět nedopřává pokoje  a co jim může udělat navzdory či k posměchu, to dělá, škube je, trhá, leccos na ně hází, plive na ně, podráží jim nohy a ještě leccos horšího, co dokáže vymyslet. A z mnoha příkladů jsem viděl a poznal, že se to děje z nařízení nejvysšího Pána, aby ti, kdo zde chtějí být dobří, museli nosit bláznovský oděv, protože povaha tohoto světa umožňuje, aby to, co je moudré u Boha, bylo světu pouhým bláznovstvím. Proto jsem spatřil, že mnozí se vzácnými Božími dary byli světu , a často i vlastním, jen pro smích a opovržení. Říkám, že se to děje, ale také jsem viděl, že oni se o to vůbec nestarají, ale mají potěšení z toho, že svět si před nimi zacpává nos jako před zápachem, odvrací od nich oči jako od něčeho ošklivého, pohrdá jimi jako blázny a jako zločince je popravuje. Zvolili si heslo, podle kterého poznávají, že jsou Kristovi – nesnažit se zalíbit světu. Kdo totiž neumí vesele snášet křivdy, ten ještě nemá plně Ducha Kristova – tak o tom mluvili a navzájem se posilovali. Tvrdili také , že svět stejně neodpouští ani svým vlastním, sdírá je, šidí, odkrádá a trápí. Aťsi tedy totéž dělá i nám. Nemůžeme-li tomu trýznění uniknout, chceme je snášet, aby nám světem způsobené škody  byly vynahrazeny Boží štědrou dobrotou. Tak se nám jejich posměch, nenávist, křivdy a škody obrátí v zisk. Dokonce jsem zjistil, že svět sice rozlišuje na štěstí a neštěstí, bohatství a chudobu, váženost a pohrdání, ale praví křesťané ani slyšet nechtějí o tom, že by šlo o protiklady. Tvrdí, že vše, co přichází z Boži ruky, je dobré, šťastné a prospěšné. Proto se nad ničím nermoutí, v ničem se nerozpakují a nekroutí, ať už jim nařídíš, aby panovali nebo sloužili, rozkazovali nebo poslouchali, jiné učili  nebo se učili od nich, měli hojnost nebo trpěli nouzi, vše jim vyjde nastejno: budou se tvářit stejně a starat se jen o to, aby se líbili Pánu Bohu. Říkají totiž, že svět není ani tak veliký, aby nešel unést, ani tak vzácný, aby ho nemohli oželet. Proto je žádná touha ani žádná ztráta nijak  nermoutí. Uhodí-li je někdo do pravé tváře, nastaví mu radostně i druhou, chceli se snimi někdo soudit o plášť, nechají mu i košili. Vše přenechávají Bohu, svědku a soudci, a jsou si jisti, že všechno bude ve svém čase znovu otevřeno a spravedlivě rozsouzeno.

(Labyrint světa a ráj srdce v jazyce 21.století)

Máme plnost Ducha Kristova? Nakolik jsme již praví křesťané?