Davidova poutní píseň. Jak je to vzácné a jak příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě! Jak vzácný olej na hlavě, stékající po bradě – po bradě Áronově tekoucí, po jeho rouchu až po cíp. Jak rosa z hory Hermonu sestupující na hory Sionu. Tam přece Hospodin požehnání udílí – život až navěky!
Žalmy 133:1‭-‬3 B21

Jiný překlad hovoří jak je to dobré a příjemné, když bratři přebývají pospolu. Je mnoho těch, kteří se v církvi moc dobře necítí. Není jim tam příjemně. Není pro ně církev vzácnou.  Možná právě proto, že nedokáží žít s těmi, kteří jsou jiní, i když máme společnou víru a Spasitele. Možná se více snažíme o takzvanou biblickou čistotu, než projevovat lásku. Prosazovat svůj pohled na biblický život církve je jednodušší než žít v lásce. Láska se neprosazuje, ani se nesnaží bořit názory druhých. Láska usiluje o svornost a jednotu, láska ví, co je důležité a co před Pánem shoří. Jednou budeme překvapeni kolik z toho, o co bojujeme bude bráno za naši zbytečnou námahu, kolik těch našich zaručených pravd bude tváří v tvář Bohu směšných. Naopak jak velkou odměnu dostaneme za to, na co si ani nevzpomínáme. Za objetí, za sjednocení s druhými, byť jen na krátkou dobu. Za podanou pomocnou ruku, za odpuštění a smíření. Za tolik věcí, které se nám zdály být nějak obyčejné nebo nepodstatné ve srovnání s našim bojem za naše pravdy.

Co jiného je nastavit druhou tvář, nechat i plášť, jít druhou míli….

Často to je jen o našem pohledu na lidi a pohledu na sebe. Pokud se pořádně rozhlédneme, tedy rozhlédneme Božíma očima, pak to s tou jednotou nebude zase tak velký problém.