Budeš-li, Pane, připomínat viny, kdo, Hospodine, obstojí? Ty jsi však plný odpuštění, aby tě lidé v úctě chovali!
Žalmy 130:3-4 B21
Umíme se dělit? Když pozoruji lidské životy, často vidím jak jeden druhému zavidíme. Nejsou to jenom auta, domy, postavení, ale také Boží milost.
Když máma dá všem třem dětem stejnou čokoládu, stejně si začnou závidět. Postupně, jak bude mizet v jejich puse a žaludku, budou závidět tomu, kdo si ji uschoval, nebo ji hned nesnědl celou. Nejen závidět, ale obrátí se ještě proti mámě, že oni již nemají a ten třetí má. Tak si závidíme pozornost druhých, rodičů, Boha. Možná mi lidé neumíme spravedlivě dělit svou lásku a pozornost mezi své děti, ale Bůh ano. Psal jsem o milém Bohu. Všechny Boží děti jsou Bohu milé. Stejně milé. Bůh nikomu nestraní. Rozdíl je však v tom, jak jsme schopni jeho pozornost přijímat a vnímat. Pokud se stále díváme kolem a pozorujeme druhé jak si uživají Boží pozornosti, rozptyluje nás to natolik, se nedokážeme soustředit na to, co pro nás Otec má. Ztrácíme vzácný čas, který nám chce věnovat. Nejde tu však jen o čas, ale nejsme schopni Boží pozornost vnímat a užít si ji. Pak začneme závidět druhým jejich radost, jejich požehnání, jejich pokoj, divy, které Bůh pro ně a kolem nich dělá. Začneme na ně žárlit. Od toho je kousek k nenávisti a pak i k obviňování Boha, že není spravedlivý. Proč jen oni a ne já… Začneme ztrácet bázeň a úctu před Bohem.
Začneme být nepřející a to dokonce i co se týče Božího odpuštění. Nejsme pak schopni se o Boha „dělit“. Jednou jsem slyšel kázání o tom, že ve vztahu k Bohu máme být sobci (myšleno sobci vůči druhým lidem). To prý je dobré. Jak mi přibýval věk , tak jsem od takového názoru odstupoval. Sobec je sobec a sobectví zůstane sobectvím. Máme mít radost, když vidíme druhé, jak se radují ve vztahu s nebeským Otcem, jak chodí plni Ducha svatého. Pokud nás to netěší, pak potřebujeme zaměřit svůj pohled jinam. K Ježíši, k Otci. Je čas, kdy Otec chce být jen s námi a je čas, kdy chce, abychom byli s lidmi jako živé svědectví jeho lásky. To přináší, že další přichází k němu. Další, s kterými se musíme dělit o jeho lásku a pozornost. Bůh jí má však stále dost pro každého, jen musíme být zaměřeni na něj. Těšit se z toho, co teď pro nás má.
Spoléhám na Hospodina, spoléhám celou duší, v jeho slově skládám naději. Má duše Pána vyhlíží více než strážní svítání, než strážní svítání!
Žalmy 130:5-6 B21