Jsou chvíle, kdy si myslíme, že s námi život mele a jsme drceni mlýskými kameny. Zdá se nám, že to nikdy nepřestane. Nemusí to trvat měsíce a roky, někdy stačí dny a hodiny. Stačí v jeden den dostat dvě, tři špatné zprávy, do toho nevychází věci tak, jak jsme si je naplánovali apod. Včera jsem se dověděl zprávu, podle které by naše dvouleté úsilí mohlo vyjít vniveč. Hned se k tomu přidaly všechny negativní vzpomínky. Měla z toho vyjít marnost nad marnost. Přitom ještě pár hodin předtím byl člověk nahoře. Nemusí to být hned na nás vidět, že jsme se ocitli na cestě dolů, ale bolí to u srdce a máme mnoho otázek, někdy dojde i síla se ptát. Z nebe zalitého sluncem, černá propast. Můžeme se tomu vyhnout? Myslím, že podobným situacím ne. Žijeme ve světě, ne v nebi. Působí na nás stejné vlivy jako na ostatni. Nedivím se lidem tohoto světa, že se pod tlakem opíjejí nebo páchají sebevraždy. Tlak na nás je silný a stále silnější. Pokud v něm neobstojí lidé víry, pak kdo?
Lidé víry mají vedle sebe a dokonce skrze Ducha svatého v sobě někoho, kdo „sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.“ Židům 2:18 B21 Často to není o tom, že změní situaci, ale pomůže nám na ni se dívat z jeho pohledu. Přinese klid a my můžeme znovu pokračovat. Pak zjistíme, že situace není tak vážná, že bychom se museli opíjet nebo zabít. Z jeho pohledu má sebehůř vypadající situace jistě řešení nebo se dá přes ní s klidem projít.
Když jsem dnes ráno zhodnotil situaci, o které jsem se včera dověděl, zjistil jsem, že vlastně o nic hrozného nejde, abych se musel cítit dole. Další vývoj během několika hodin mi to potvrdil. Přesto jsem několik hodin strávil v bolesti u srdce a v hledání toho, co je pro mne důležité a co ne. Mělo to smysl? Mělo. To, co máme a to, co nemá svět je, že vše prospívá tomu, kdo miluje Pána.
A také můžeme vědět, že uvidíme světlo na konci tunelu. Mnohá trápení vychází z našeho očekávání, naše já je zklamané, má strach, nechce přijmout, co se mu nelíbí. Pak přichází i pády do údolí. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. 1 Korintským 10:13 CSP
Jednou jsme nahoře a jednou dole, ale co je důležité, že dole nezůstaneme a navíc se více posouváme k Bohu.