Dnes ráno jsem vyjel do Třebíče. Po cestě často poslouchám, zelenou vlnu. Se zelenou vlnou se svezou občas i zrávy Radiožurnálu. Tak jsem několikrát slyšel informaci, že vědci ve Švýcarsku dostali nějaký nový přístroj pro urychlování částic protonů (pokud se nemýlím tedy atomového jádra prvků). Přístroj je instalovaný někde sto metrů pod zemí, kde je také vytvořený více než dvacetikilometrový tunel. Představil jsem si celý ten výzkum, budovy, podzemní pracoviště, mnoho vědeckých pracovníků, světové kapacity. Ostatní personál, mnoho a mnoha dalších drahých a jedinečných přístrojú. Celou tu ochranu areálu… . Pak jsem si to začal převádět na peníze. Miliardy a miliardy Eur. To vše slouží jednomu účelu, aby vědci zjistili situaci těsně po nebo při velkém třesku. Miliardy a miliardy Eur, statisíce hodin práce, jen pro to, aby svět dokázal, že Bůh nestvořil zemi svým slovem. Jaká marnost z našeho pohledu Božího služebníka. Vždyť je to jasné, říkáme si. Ať si to přečtou. Ano, Písmo nepřipouští vznik světa velkým třeskem. Podle toho, jak byl postupně Bohem tvořen. O tom však jindy. Dnes jsem cestou do Třebíče a pak do Brna přemýšlel nad tou velkou snahou, velkými investicemi. Neví, že je to marnost, ale jednou se to doví. Tak mne to zujalo, že jsem vjel do špatného pruhu a místo abych odbočil na Třebíč, uháněl jsem dál na Prahu a pak se musel vracet. Taky jsem objel kruh dvaceti kilometrů, ale neměl jsem urychlovač, tak jsem přijel se spožděním. Co mne tak zaujalo, že jsem vjel do špatného pruhu? Přemýšlel jsem zda také neinvestuji do marností. Možná ne miliardy Eur, ale svůj čas, svůj život. Jestli neinvestuji do do dokazování něčeho někomu, nebo sám sobě. Jestli nehledám objevené. Jak bych se pak tvářil, až bych zjistil, že vše byla marnost. Vždyť vše je již dokonané. Není nová pravda. A co vy? Co vlastně chceme jiným nebo sobě dokázat, co chceme objevit a proč? Není nic, co bychom nevěděli. Není pro nás nic nového, i když to, co již víme bychom měli každý den brát jako něco nového, živého, mocného, co nám dává každého dne novou milost, novou šanci.
„Nepíšu vám, milovaní, žádné nové přikázání, ale to staré, které jste měli od počátku – je to ono staré přikázání, to slovo, které jste slýchali od počátku. To, co vám píšu, je však zároveň nové přikázání, neboť se naplňuje v něm i ve vás. Tma pomíjí a pravé světlo už svítí. Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí bratra, je až dosud ve tmě. Kdo miluje bratra, zůstává ve světle a nikomu není kamenem úrazu. Kdo ale bratra nenávidí, zůstává ve tmě. Chodí tmou a neví, kam jde, neboť mu oči zaslepila tma. Píšu vám, drazí, že jsou vám pro jeho jméno odpuštěny hříchy. Píšu vám, otcové, že jste poznali Toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad tím Zlým. Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali Toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a Boží slovo ve vás zůstává a zvítězili jste nad tím Zlým. Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, trvá navěky.“
1 Jan 2:7-17 B21
To přece není nic nového, co bychom nevěděli. Přesto je to pro nás nové, když to začneme žít každý den.