(Dokončení)
Kristus. „Všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti, nám darovala jeho božská moc, když jsme poznali Toho, který nás povolal ve své slávě a ušlechtilosti. Takto nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně získali účast na Boží povaze a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí.“
2 Petr 1:3-4 B21 Všechno, úplně všechno nám bylo darováno, co potřebujeme, abychom mohli žít dokonalý život. Život v Kristu Ježíši. Máme to. Je to tu pro nás. Nemusíme přešlapávat na jednom místě, ale můžeme si všechno vzít. V Kristu a v poznání jeho jsme získali všechna Boží zaslíbení pro naši proměnu do jeho podoby. To, že jsme to všechno dostali, ještě neznamená, že jsme si to vzali. Jako malý chlapec jsem se těšil na Štědrý večer a rozbalování dárků. Byl jsem tak nedočkavý, že jsem začal velmi náruživě rozbalovat svoje dárky, které jsem viděl. V tom všem jsem přehlédl dárek, který byl na druhé straně vánočního stromku u stěny. Našel jsem ho až za několik dní. Dostal jsem ho, ale nenašel jsem ho a nerozbalil. To se stává i mnohým křesťanům. Radují se z toho, že uvěřili, rozbalí nějaký z darů Ducha a dál nehledají. Zůstanou stát. V Kristu máme mnohem více. Všechno. Dokonalost. Svatost. Moc. Jen musíme více hledat, někdy se musíme podplazit pod stromkem, jindy si musíme některé věci vybojovat. Izraelity Kristus provázel po celou dobu, co byli na poušti. Přesto museli po cestě mnohokrát bojovat. Bůh jim dal zaslíbenou zemi, byla jejich, ale oni byli stále na poušti. Potřebovali dojít do té země, potřebovali vybojovat mnohé boje, aby si mohli vzít to, co je jejich. Co jim Bůh zaslíbil a také dal.
„Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují.“ Matouš 11:12 B21 Uchvátit nebeské království mohou jen násilníci. Je nám jasné, že se zde nemluví o démonech a o svévolnících. Ti přece nemohou uchvátit Boží království. Tam nemohou ani vstoupit. Ani s ním nemohou pohnout. Uchvátit nebeské království mohou jen svatí. Někdy musíme věci skutečně vybojovat. Naším dědictvím je právě Boží království. Jsme jeho dědicové, ale ještě ho nemáme. Bůh nám ho zaslíbil, dal do dědictví, ale my musíme ještě vybojovat mnohé boje, projít mnohé pouště. Tím vším nás Bůh proměňuje do podoby Krista. Psal jsem trochu postupně, jednu věc za drunou, ale Bůh s námi pracuje jako s celkem. Když jedná s jednou věcí, jedná i s ostatními. Rosteme a jdeme po vyšší a vyšší cestě, abychom dorostli do Krista, který nám na začatku byl velký, jako kabát dospělého na dítěti, ale den ode dne nám víc pasuje až s námi nakonec sroste v dokonalosti.
„Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti, Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. Nemyslím si, bratři, že bych to už získal, ale jde mi jen o jedno: zapomínaje na to, co je za mnou, vztahuji se k tomu, co je přede mnou. Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši. Všichni, kdo jsme dospělí, tedy sdílejme tento postoj. Pokud v nějakém ohledu smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to. K čemu jsme ale už došli, toho se držme.“
Filipským 3:10, 12-16 B21
Konec