(pokračování)
Když se podívám na Ježíšův život a to velmi jednoduše žjistím tři důležité veči. On „se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech“.1 Petr 2:22 CSP První je, že se nedopustil hříchu. Další, o které se tady dovídáme, že nikdy z jeho úst nevyšla žádná lest. To je velmi důležité. Někdy pro prosazování i Božích věcí začneme přemýšlet a mluvit lstivě. Jakoby Bůh neměl moc prosadit sám sebe. To Ježíš nedělal. Nepotřeboval nikoho nahánět do slepých uliček a klást pasti. Jeho slova byla vždy přímá a byla pravdou. Někdy poslouchám lidi, kteří prošli různými výcviky jak mluvit s lidmi. Ať to jsou sociálni pracovníci, terapeoti, kaučové, prodejci a další v četně některých pastorů. U všech hned po prvních několika slovech vnímám, že mne chtějí někam dostat, vnutit mi jejich cestu rozhovoru a často předem vím, kam ty cesty vedou. Je to deformace z jejich profese a různých výcviků, že již nedokáží jednat normálně a jednoduše se zeptat přímo na to, co je zajímá. Je však mnoho z nás, co tuto profesní deformaci nemáme a přesto jsme ve slovech lstiví a úskoční. Co nejvíce z člověka vytáhnout a co nejméně se odhalit. Vidíte, nemluvím o velkých konspiračních lstech, ani o velkých plánovaných hříších, ale jen o slovech, rozhovorech, ve kterých budeme opravdovými nebo budeme shledáni jako úskoční a lstiví.
Třetí věcí je to, že Ježíš všemu co říkal a dělal, věřil. Po mnoho let mám svatost také spojenou s tím, jak Bůh vidí čisté a nečisté. Vždy mne fascinovaly verše: „“Jestliže se malomocenství rozbují dále po kůži, malomocenství pokryje celou kůži člověka postiženého ranou od hlavy až k chodidlům, všude, kam kněz dohlédne, a kněz vidí, že malomocenství pokrylo celé jeho tělo, prohlásí člověka postiženého ranou za čistého; celý zbělel, je čistý.“ Leviticus 13:12-13 CSP Další verše, které na mne působí podobně jsou ze Zjevení: „Takto však , že jsi vlažný, a ne jsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.“ Zjevení 3:16 CSP Bůh miluje celistvost. Ne něco napůl. Nemyslím si, že zde jde o to, jestli je někdo horlivý a jiný jasně odmítavý. Je to jen obraz čisté víry v to, co dělám a říkám. Je to spíše o tom, že Bůh přímo nesnáší alibismus. Jak mohu dělat něco, čemu vlastně nevěřím. Pokud si připravuji zadní vrátka, pokud si připravuji plán B, jak pak věřím plánu A. Jak mohu říkat věci ve víře, když o nich pochybuji. To je tady vlažnost. Pokud tak žiji, pak mám podobný přístup k Bohu, ke Kristu. Je to ono: „Ano, já věřím, ale pro jistotu si to ještě pojistím jinak…, já věřím, ale…“
Bůh si předem vybral nás, ne my jeho. On, svým Duchem nás přivedl ke Kristu. On si nás předem oddělil ještě než jsme se narodili. On nás předem učinil svatými, jen mi tam potřebujeme dojít. Být opravdovými, nehledat svatost ve způsobech a projevech, ale v něm samotném, v upřimném vztahu s ním, kdy k němu přistupujeme s důvěrou (vírou), bez jakékoli lsti ve svých ústech a myšlenkách.
(pokračování zítra – závěr)