Jednou jsem slyšel přirovnání, že se svatostí je to jako s velkým kabátem. Jsme v něm, je nám velký, hodně velký, že bychom pomalu z něho vypadli, ale postupně do něj dorůstáme. To se však dá říct téměř o všem, co se týká života v Kristu.
Co je svatost? Kdy jsme nebo se stáváme svatými? Opět jako u spravedlnosti, to my lidé posuzujeme z několika pohledů. Někdo mluví o někom jako o svatém, když ho vidí konat dobré skutky. Jinde se svatý musí prokázat zázrakem a to jak za života, tak po smrti. (ŘKC)
Jeden pohled je být oddělen pro Boha, pro Krista, druhý náš osobní život a jednání vůči druhým. Myslím si však, že je to jeden balík, který nemohu rozdělit. Kdy se tedy stávám svatým? Kdy si poprvé oblékám ten pomyslný kabát svatosti, pokud použiji tento příměr? Když se podíváme do Písma, zjistíme, že vše, co bylo nazývané svatým souviselo s oddělením pro Boha. Ať to byly věci, země nebo lidé. Místo-kus země kde se člověku zjevil Bůh, náčiní v chrámu, které používali kněží, když Bohu sloužili, lidé. Petr o nás věřících píše: „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Vy, kdysi „Nelid“, jste nyní lid Boží; vy, kdysi „Neslitovaní“, jste však nyní došli slitování.“ 1 Petr 2:9-10 CSP Pokud použiji jiná slova než oddělený pro Boha, pochopím co je být svatým: „patřící Bohu, být jeho vlastnictví“. Ano, Bohu patří celý svět, ale tady jde o něco víc než obecné vlastnictví Boží, které pochází z toho, že Bůh je Stovřitel, tady jde o velmi osobní vlastnictký vztah, velmi silné pouto, postavené na dobrovolnosti člověka. Svatý je ten, který se dobrovolně rozhodl stát vlastnictvím Boha.
Kdy se to stává? Jednak když vyznáme Ježíše jako svého Pána. Říkáme tím, že se dobrovolně stáváme jeho služebníky, o kterých může rozhodovat, jak on sám chce. Doslova jako pán nad svým majetkem. Pavel o sobě mluví jako o otroku Kristově. „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Římanům 10:9 B21 Nejde jen o obecné vyznání, že je Pán, ale o vyznání, že je mým Pánem. Další krok, kdy se staváme dobrovolně vlastnictvím Božím je křest. Křtem vyznáváme před celým světem jak fyzickým tak duchovním, že jsme umřeli tomuto světu, abychom se narodili pro Krista. „Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli.“ Galatským 3:27 B21 „Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.“ Římanům 6:3-4 B21
Tady je počátek naší svatosti. Ale určitě ne konec.
(pokračování příště)