Žít spravedlivý život není semozřejmostí. Jak v našem osobním životě, tak vůči jiným. Ať již s nimi jen žijeme nebo je máme vést. Srdce člověka je velmi zrádné a především převrácené k sobě samému. Dokáže najít výmluvy, dokáže zaslepit a pak vydávat bílé za černé a obráceně, jen aby dostalo své. Navíc to navleče tak, aby to vypadalo, že jednáme spravedlivě. Že je to vlastně vůči nám spravedlivé a máme na to právo. Začneme žít v samospravedlnosti. Pak podobně začneme samospravedlností zasahovat do okolí a vydávat nespravedlnost (samospravedlnost je nespravedlností v Božích očích tím i hříchem) za Boží spravedlnost a pravdu. Tak překrucujeme naše cesty v Boží cesty, naši pravdu v Boží pravdu. Navíc jsme tak oklamáni, že tomu často věříme a přesvědčujeme i ostatní.
Spravedlivý člověk je nejen ospravedlněn u Boha skrze víru v Krista, ale také stále na prvním místě hledá Boží království a jeho spravedlnost. Boží královstvi je místo, kde spravedlnost je samozřejmostí. Dokonalá Boží spravedlnost. Hledání spravedlnosti spočívá v prohlubování poznání Boha samotného. Jeho přítomnost v našich životech. Potřebujeme nejen jeho dar moudrosti, ale především jeho samotného. „Můj synu, jestliže přijmeš mé řeči a uchováš u sebe mé příkazy, učiníš své ucho vnímavé pro moudrost a nakloníš své srdce k rozumnosti, jestliže zavoláš na porozumění a pozvedneš svůj hlas k rozumnosti, jestliže ji budeš hledat jako stříbro, pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy porozumíš bázni před Hospodinem a získáš poznání Boha. Vždyť moudrost dává Hospodin a z jeho úst pochází poznání a rozumnost. Uchovává úspěch pro přímé, je štítem pro ty, kdo žijí bezúhonně, střeží stezky práva a chrání cestu svých věrných. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, každé dobré stezce, neboť moudrost vstoupí do tvého srdce a poznání tvou duši potěší; rozvaha bude tebe chránit, rozumnost tě bude střežit.“
Přísloví 2:1-11 CSP Všimněme si těchto slov ve verších …. uchovává úspěch pro přímé… je štítem těm, co žijí bezúhonně…. chrání cestu svých věrných…. tehdy (až tehdy!) porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti…
Abych mohl docházet v životě ke spravedlivému jednání, musím na prvním místě ztratit sama sebe. Pokud nepřestanu hledět jen na sebe, nikdy nedojdu k poznání bázně před Hospodinem. Naopak ho ještě začnu obviňovat. (a všechno kolem) Pokud se nezřeknu svého já, pak moudrost jen po mně steče a nic z ní ve mne nezůstane. Pokud neponesu každého dne svůj kříž a budu podléhat strachu, pak nejsem a nebudu schopen uplatnit ve svém životě a v životě kolem mne Boží spravedlnost.
Nestačí jen prosit o moudrost. Potřebujeme jednat každého dne se svým životem. Nechat se usvědčovat Duchem svatým z naší nespravedlnosti, činit z toho pokání, tedy vydat se cestou Boží spravedlnosti. Není to tak, že hned budu jednat spravedlivě. Rostu v tom, jak jsem postupně v různých rozhodnutích, slovech o situacích a lidech usvědčován Duchem, že nejednám spravedlivě a měním to. Tak se posunuji od samospravedlnosti ke spravedlnosti Božího království. Některé věci jsou nám zřejmé, jiné nám o našem myšlení musí zjevit Duch svatý, abychom nebyli oklamáni sebou samým. Moudrost Boží a spravedlnost Boží nevyslovitelně převyšuje tu lidskou. Nejsme ji schopni ihned pochopit. Jen skrze Ducha svatého v nás a to ještě jen částečně. Proto se musíme stále nechat vést a ptát se na na rozhodnutí Ducha svatého.
Ani spravedlivá rozhodnutí, ani moudrost nás však nemohou chránit od hříchu a pádu zpět, pokud nechceme jednat se svými slabostmi a špatným myšlením. Pokud nechceme zároveň růst ve svatosti.
(Pokračování zítra)